Hřebečsko je historický název pro německy mluvící jazykový ostrov na pomezí Čech a Moravy, jehož centry byla města Svitavy a Moravská Třebová , Lanškroun a Zábřeh. Pojmenování oblasti je odvozeno od Hřebečovského (Hřebečského) hřbetu, který centrální část kraje protíná severojižním směrem. Článek se i přes zaměření webu zabývá právě touto centrální částí, a sice městy Svitavy a Moravská Třebová a jejich blízkým okolím.
Většina z dotčených obcí totiž v nedávné době slavila 750 let od první písemné zmínky. První zápisy o osadách a obcích jsou totiž doloženy v době tzv. druhé kolonizace v polovině 13. století, kdy také většina obcí vznikla.
V roce 1256 je zmiňováno ve smírčí listině mezi olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburka a litomyšlským premonstrátským řádem oppidum Antiqua Zuitawia na levém břehu řeky Svitavy, nejstarší část současného města Svitavy. (Nutno připomenout, že smírčí listina řeší spor o česko-moravské pomezní lesy mezi Hřebečovským a Kozlovským hřbetem. Touto listinou připadá část dnešního Svitavska k historické zemi moravské.) O rok později je datována první zmínka o Moravské Třebové, přestože tato oblast byla hustě osídlena již před kolonizací. Typicky české názvy se objevují v pramenech z 12. století. Slovanské osídlení je však také doloženo, například v Hradci nad Svitavou, dnes stavebně propojeném se Svitavami, Starém Městě či v Radkově.
Během druhé nebo také vnější kolonizace přichází do neosídlených hvozdů či Slovany dříve osídlených osad a vsí němečtí obyvatelé. Tím je dán na více než tisíc let česko-německý ráz kraje.
Středověké Hřebečsko je typickým krajem zaměřeným především na zemědělství, ve městech se koncentrují řemeslníci a obchodníci. Hrozbou pro obyvatelstvo jsou morové epidemie, požáry, pochody vojsk spojené často s drancováním a pleněním obcí nebo přímo války. Centrem regionu je Moravská Třebová, která jako feudální město zažívá v době renesance nevídaný rozmach, a to nejen stavební (historické centrum coby celek renesančních památek se zámkem je v roce 1980 vyhlášeno městskou památkovou rezervací). Svitavy jsou v majetku olomouckého biskupství, o významu ostatních obcí s výsadami města či městečka (Březová nad Svitavou, Křenov, Staré Město (dřívější Stará Třebová), Městečko Trnávka) se prameny příliš nezmiňují.
Nejvýznamnější éra kraje však souvisí až s příchodem železnice (1849 otevřena trať Česká Třebová – Brno vedoucí přes Svitavy, tři desítky let nato místní trať Třebovice v Čechách – Velké Opatovice, která protíná východní část Moravské Třebové) a průmyslové revoluce. Ta se projevuje především v postupné spolupráci domácích tkalců a vznikem mnoha textilních továren. Svitavy si počtem takových podniků vysluhují přezdívku Moravský Manchester.
Mezi obyvateli však vzrůstá nevraživost. Nejde jen o boj tvořící se dělnické třídy s mocnými podnikateli, kteří si na okrajích měst či poblíž svých podniků stavějí přepychové rezidence, zatímco zaměstnanci továren žijí v unifikovaných řadových domech malých rozměrů, a to často ve velkém počtu. Výrazněji se projevují také národnostní spory mezi Němci a českou menšinou. Stav vyvrcholí po vyhlášení Československé republiky v říjnu 1918, kdy čeští Němci vznik společného státu Čechů a Slováků neuznají a vytvářejí v pohraničí čtyři autonomní provincie s požadavkem připojení k Rakousku. Krátce nato stejného cíle touží dosáhnout také Němci v tzv. jazykových ostrovech, českých vnitrozemských oblastech s výraznou převahou německého obyvatelstva. Hřebečsko je připojeno k moravskoslezské provincii Sudetenland s centrem v Opavě. Provincie však na přelomu listopadu a prosince 1918 obsazuje nepočetná československá armáda. Příhod čs. vojáků se neobchází bez ztrát na životech; v Moravské Třebové zahynou dvě děti a tři starší ženy, teprve pak uznají představitelé města svrchovanost československého státu.
Po relativně klidném období dvacátých let sužuje stát agrární krize, která je záminkou pro další vlnu německých separatistických akcí. S nadšením vítají němečtí obyvatelé nástup Adolfa Hitlera k moci v Německu, stejně tak anexi Rakouska. Přímo euforické pak bylo přivítání německého wehrmachtu v ulicích měst po obsazení českého pohraničí v říjnu 1938. Po celou dobu druhé světové války je Hřebečsko součástí sudetské župy, pokrývající území bývalé provincie Sudetenland, s centrem v Opavě. České menšině jsou odejmuta téměř všechna práva, Češi slouží jako pomocná síla v německých zbrojních továrnách.
Hřebečsko je osvobozeno Rudou armádou ve dnech 9. a 10. května 1945, kdy jsou zřizovány prozatímní národní výbory. Ve Svitavách také vzniká Úřad pro Němce, jenž měl dohlížet na postupný a poklidný odsun německého obyvatelstva. Přesto obecní kroniky mluví v prvních poválečných měsících o tzv. divokém odsunu, charakteristickým rabováním německých domů a násilím mnohdy na celých německých rodinách. Teprve po vydání dekretů prezidenta obnovené republiky Eduarda Beneše se situace uklidňuje.
Souběžně s odsunem německého obyvatelstva přichází na Hřebečsko obyvatelstvo české, a to ze všech koutů obnoveného Československa, především ze střední Moravy a severovýchodních Čech. Vznikají tedy komise pro jmenování národních správců na německé továrny a podniky. V polovině padesátých let již kraj žije normálním životem, přestože všechny válečné škody nejsou ještě napraveny.
Martin Višňa
s využitím: Fikejz, Velešík - Kronika města Svitavy,
Vlastivěda moravská - Moravskotřebovsko Svitavsko
úvodní foto: schoenhengstgau.eu
Žádné komentáře:
Okomentovat