První prázdninový den se skupina výletníků, vesměs od Olomouce, ale i odjinud, vydala za dalším objevováním Hřebečska v rámci turistické série Větrání. Tentokrát absolvovali devatenáctikilometrovou trasu z Třebovic do Svitav kolem zdejších rybníků a pramene řeky Svitavy.
Procházka to byla pohodová, rovinatým terénem s minimálním převýšením a za příjemného letního počasí (žádné tropy a jen chvilková dešťová přeháňka). Putování započalo na nádraží v Třebovicích, odkud účastníci nejprve vyrazili si prohlédnout kostel sv. Jiří a pak se už vydali vstříc prvnímu rybníku, a to rovnou k Hvězdě, která je ze zdejších vodních ploch se svými 82 hektary největší. Z hráze se turistům nabídl i pěkný výhled na větrníky u Anenské Studánky.
Výletníky však mnohem více uchvátil Černý rybník se stejnojmennou chatařskou osadou malebně ukryté v koutu lesa. Než k nim ale došli, museli opatrně našlapovat. Na neznačené podmáčené lesní cestě nebyli sami, jehličím a trávou si totiž hopsaly snad stovky drobných žabiček. Pěkným překvapením byly i houbové úlovky - a nebyly to žádné drobky! Nemilé naopak ale bylo množství komárů, které na výpravu záhy začalo dorážet, s tím ale člověk tak nějak musí u vody v létě počítat.
V okrajových částech Opatovce prošli turisté kolem dalších rybníků, Sychrovce a Pařezu, a měli možnost se seznámit s typickou architekturou Hřebečska, byť mnohdy nevhodně moderně upravenou. Na druhou stranu tu stojí i pěkně opravené chalupy. Po podejití hlučné silnice 35 pak vešli opět do stínu lesa, kde měli dva záchytné body - památník včelích matek a pramen Svitavy. Nedávno postavený památník v podobě velkého úlu na místě někdejší oplozovací stanice včelích matek zaujal asi více. A to nejen svou podobou velkého úlu, ale také s tabulemi se zajímavými informacemi ze života včel a také chladivou vodou z místní studny. To stojatá voda v jezírku, které je označováno za pramen řeky Svitavy, už takovou parádu neudělala. Cestou k pramenu si turisté zahráli Ovčáky čtveráky na dendrofon, velký dřevěný xylofon, a protože přešli historickou hranici mezi Čechami a Moravou, měli také možnost vidět několik z kamenů, které ji vyznačují.
Pak už se vydali za občerstvením k oblíbenému svitavskému přírodnímu koupališti Rosnička, kde se ale do vody odvážili pouze dva členové výpravy (přece jen nebylo úplně koupelově teplo), ostatní volili raději osvěžení nápoji. Pomalu se ale blížil čas odjezdu domů, a tak se výletníci vypravili do města, kde si prohlédli dlouhé náměstí s podloubím a půlměsícem na staré radnici nebo památnou červenou knihovnou, dozvěděli se něco o místních rodácích, mimo jiné Oskaru Schindlerovi, a pak už nasedli na vlak směr Česká Třebová a následně Olomouc...
Martin Višňa
My musíme všechny výlety taky směřovat tak, abychom byli někde u rybníka, nebo u řeky. Manžel je rybář, takže ho jinam nedostanu. Mně je jedno kde jsme, hlavně, že jsme spolu. K Vánocům jsem mu koupila nový naviják na pruty , tak ho musel jít ještě před Silvestrem vyzkoušet :-D .
OdpovědětVymazat