středa 18. března 2020

Engelmar Hubert Unzeitig, anděl z Hradce nad Svitavou

Pouhých 34 let trvala životní pouť Huberta Unzeitiga, který se rozhodl život zasvětit Bohu a pomoci druhým. Blahoslavený kněz původem z Hradce nad Svitavou, známý především pod svým řeholním jménem Engelmar, zahynul těsně před koncem druhé světové války v koncentračním táboře v Dachau.

„Proti nenávisti postavil lásku, na krutost odpověděl mírností. Jeho příklad nechť nám pomáhá, abychom byli svědky lásky a naděje i uprostřed trápení,“ řekl o knězi přezdívaném anděl z Dachau papež František, který pátera Engelmara 24. září 2016 blahořečil. Kanonizační proces trval od roku 1991. V čase blahořečení přitom o rodáku z Hradce nad Svitavou řada místních slyšela dost možná poprvé. Od té doby jej však mají stále na očích i v uších: svitavský „červený“ kostel sv. Josefa zdobí vitráž s Engelmarovou podobiznou, do věže kostela sv. Jiljí byl zavěšen nový zvon nesoucí jméno Beatus Engelmar. V hradeckém kostele sv. Kateřiny také poblíž křtitelnice stojí dřevená socha zpodobňující Engelmara ve vězeňském mundúru.

V Hradci, stranou od hlavní cesty, dodnes také stojí nenápadný dům, kde se kněz narodil – má číslo 155. K oné šťastné události došlo 1. března 1911. Hubert se narodil jako jedno z pěti dětí, jediný chlapec, Caecilii a Johannu Unzeitigovým. V jeho třech letech otec narukoval do války, ze které už se nevrátil, když zemřel na tyfus v ruském zajetí – jaká hříčka osudu, že tato nemoc a válka hrály později roli i ve smrti jeho syna. Hubert po základní škole nějakou dobu pracoval na statku jednoho českého sedláka u Letovic, osvojil si při tom češtinu jako druhý jazyk vedle rodné němčiny.

Hubertova cesta k víře měla kořeny ve zbožnosti rodičů. Pokřtěn byl v hradeckém kostele, biřmován pak v roce 1921 ve Svitavách. Později docházel k redemptoristům působících při „červeném“ kostelu v Lánech, tehdy dozrála jeho touha stát se knězem. V roce 1928 tak opustil rodný kraj a v německém Reimlingenu vstoupil do Kongregace marianhillských misionářů, začíná studovat na řádovém gymnáziu a po maturitě pokračuje noviciátem. Po přijetí do komunity přijímá řeholní jméno Engelmar a pokračuje kněžskými studii ve Würzburgu. Na kněze byl vysvěcen 6. srpna 1939, svoji první, primiční, mši sloužil 15. srpna ve svém rodišti.

Jako duchovní byl se začátkem roku povolán na výpomoc do hornorakouského Riedeggu, později se stal správcem farnosti v Zadní Zvonkové na Šumavě na dohled Lipenské přehrady (poznámka: Zadní Zvonková byla po druhé světové válce v rámci pohraničního pásma zdemolována, zůstal jen kostel a několik dalších staveb. Kostel nedávno prošel rekonstrukcí a působení Engelmara Unzeitiga tu připomíná pamětní deska). A tady přišly problémy: mezi farníky totiž bylo množství obdivovatelů ideí národního socialismu, které se však neslučovaly s Kristovým učením – a otec Engelmar se svými názory na nacistický režim netajil a také se veřejně zastával Židů. Za protiněmeckou činnost byl 21. dubna 1941 zatčen gestapem a po věznění a výsleších v Linci byl převezen do koncentračního tábora Dachau. Jako číslo 26147 byl internován spolu s dalšími duchovními z obsazených zemí do tzv. kněžského bloku.

V pekle koncentračního tábora otce Engelmara víra neopustila, naopak sílila a byla mu oporou. Stejně jako on byl oporou spoluvězňům, když v táborové šedi vynikal ochotou a láskou k druhým. Často je citován úryvek z jeho dopisu sestře: „Láska násobí naše síly, díky ní máme fantazii, jsme spokojení a svobodní. Kdyby jen lidé věděli, co má Bůh připravené pro ty, kdo ho milují!“ Engelmar Unzeitig v táboře mimo jiné sloužil a pomáhal týraným ruským zajatcům. Přeložil pro ně Malý katechismus, dělil se s nimi o své příděly jídla. Spoluvězni mu začali říkat anděl z Dachau.

Když koncem roku 1944 vypukla v táboře epidemie skvrnitého tyfu, přihlásil se Engelmar Unzeitig jako dobrovolník k ošetřování nemocných. Sám se při službě nakazil a 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách a necelé dva měsíce před osvobozením koncentračního tábora, zemřel. Spoluvězňům se podařilo jeho tělo spálit v táborovém krematoriu samostatně, mimo hromadné kremace, a ostatky se podařilo propašovat z tábora. Od roku 1968 jsou uloženy v kostele Nejsvětějšího srdce Páně ve Würzburgu, kde byl Engelmar Hubert Unzeitig vysvěcen na kněze.

Martin Višňa
s využitím webu farnosti Svitavv, engelmarunzeitig.de 
a publikace Novéna s E. Unzeitigem, "andělem z Dachau"
foto: engelmarunzeitig.de, mapy.cz

Žádné komentáře:

Okomentovat