Deset let brzy uplyne od chvíle, co 29. října 2000 obletěla Česko zpráva, že z nejpřísněji střežené věznice, hradu Mírov nedaleko Mohelnice, utekl Jiří Kajínek. Jeho příběh, případný justiční omyl i nedávnou premiéru filmu o něm nechme stranou, zaměřme se na samotný hrad Mírov.
Barokní pevnost se tyčí západně od Mohelnice nad stejnojmennou obcí a její jméno nese i tato část Zábřežské vrchoviny. Hrad vznikl ve 13. století, snad ho založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka, který mimojiné vedl kolonizaci biskupských území na západ od Hřebečovského hřbetu, tedy dnešního Svitavska. Původně měl prý hrad sloužit, kromě jisté obranně-správní funkce, jako biskupské lovecké sídlo. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1266.
Mírov se záhy stal důležitým opěrným bodem zdejších biskupských majetků, už od první poloviny 14. století zde sídlila hospodářská správa oblasti, přenesená sem z Mohelnice. O „rozumnosti“ tohoto kroku přesvědčily pozdější husitské války, kdy Mohelnice sice padla, avšak Mírov zůstal nedobyt, pouze lehce poškozen. Přesto hrad, na kterém se v té době už věznilo – zejména neposlušní správcové biskupských statků, několikrát během 15. století změnil své pány, když jej olomoučtí biskupové několikrát zastavili a znovu vykoupili, což se často neobešlo bez ozbrojených sporů, neboť v okolí hradu se dařilo těžbě surovin či rybníkářství. Od roku 1482 je však hrad již natrvalo součástí biskupských majetků a začíná jeho pozdně gotická přestavba. Tou dobou je mírovskému hradu podřízeno i panství svitavské.
Stavební úpravy pokračují také v polovině 16. století v renesančním duchu, kdy se Mírov mění z pevnosti na pohodlnější letní sídlo a je k němu přistavěno předhradí s kostelem sv. Maří Magdalény, čímž hrad de facto získal svoji dnešní rozlohu. Jeho vojenský význam ale upadal a začal sloužit jako káznice pro duchovní, pro niž byla postavena nová barokní budova. Vojensky hrad znovu rostl až v době třicetileté války, kdy jej nejprve dobyli Švédové, avšak císařská vojska jej vydobyla zpět a v rychlosti opravený vyhořelý hrad pozdějšímu dalšímu švédskému vpádu odolal.
Poválečná rekonstrukce pak trvala dvacet let, při níž se z Mírova stala moderní barokní bastionová pevnost, která měla odolat případnému vpádu Turků (mimochodem zde byla druhá největší moravská zbrojnice), ale zároveň poskytovala biskupům nebývalý komfort, nadále se zde také věznili duchovní. S rozvojem bojových technik ale opět vojenský význam Mírova slábl (dokonce jej jeden čas drželi Prusové) a věznice zabírala více jeho prostor - začátkem 19. století již vězni obývali celý hrad.
Po revolučním roce 1848 a územně-správních změnách je Mírov opuštěn a následně v roce 1855 biskupstvím prodán moravskému místodržitelství pro zřízení státní věznice. Ta je sem za rozsáhlých pseudogotických úprav přenesena z brněnského Špilberku a jako věznice sloužila majestátní pevnost celé 20. století a slouží dosud. V České republice jde o jedno z nejpřísněji střežených kázeňských zařízení, kde vykonávají trest doživotně odsouzení vězni. Hrad není veřejně přístupný.
Jak se tam dostat
Vlak + autobus: Nejbližší vlaková zastávka je v Mohelnici, odtud městským autobusem do centra města a z autobusového nádraží do Mírova. Autobus jezdí ve všední dny zhruba každé dvě hodiny.
Pěšky: Z centra Mohelnice vede do Mírova značená pěší trasa v délce 15 km.
GPS: N 49° 47' 46.00", E 16° 50' 45.28"
Web věznice a obce
Tipy v okolí
Protože je hrad z jasných důvodů (až na výjimečné akce) veřejnosti nepřístupný, musejí návštěvníci tohoto místa vzít zavděk pohledem na pevnost z obce a jejího okolí. AVŠAK POZOR - Z ROZUMNÉ VZDÁLENOSTI, FOTOGRAFOVÁNÍ JE V BLÍZKOSTI VĚZNICE ZAKÁZÁNO!
Navštívit však lze bývalý vězeňský hřbitov při silnici na Řepovou, kde stojí památník obětem fašismu, v centru obce pak stojí kostel Panny Marie Pomocné. Ti, co nehledají historii, ale spíše sportovní vyžití, relax nebo zábavu, v Mírově mohou vzít zavděk přírodním koupalištěm s tanečním parketem či kopcovitým lesnatým okolím vhodným pro dlouhé procházky. Milovníky silných strojů a bláta každoročně přitahuje také trucktrialový závodní areál mezi Mírovem a Křemačovem.
Martin Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat