Zrušený klášter a zaniklé poutní místo v Podlesí

Léčivé účinky má prý voda, která vyvěrá v osadě Podlesí (dříve Unterwald) krčící se mezi řekou Svitavou a svahem Velkého lesa na dohled březovského vlakového nádraží, avšak patřící k Brněnci. Jenže doba, kdy ke zdejšímu prameni, při kterém fungoval ženský klášter, s modlitbou a přáním uzdravení mířili poutníci, je už dávno tatam. V současnosti je Podlesí na první pohled vlastně nezajímavým místem a shlukem domů, kůlen a garáží, a kdo prochází po naučné stezce Údolím řeky Svitavy či projíždí po cyklostezce, nemá důvod se zastavit. Pokud si tedy na velké oprýskané budově ve středu osady nevšimne obrázku Panny Marie a doprovodných informací...

Mariánská studánka, zázračné místo na Rychnovském vrchu

Nepřehlédnutelný Rychnovský vrch je opředen mnoha pověstmi. Mimo jiné se na jeho vrcholu měla kdysi rozkládat jezírka bohatá na ryby, ale po jedné silné bouři životadárná voda zmizela v útrobách hory. Od té doby se mají Rychnovští bát toho, že ztracená jezerní voda svahy provalí a zaplaví jejich domy, zahrady a políčka. Z úbočí kopce nicméně voda vyvěrá a stéká menšími potůčky k Moravské Sázavě a zvládá i napájet rybníky u Třebařova. A jeden z pramenů, zvaný jako Mariánská studánka, se dokonce stal vyhledávaným poutním místem.

Poutní místo a rozhledna na rozvodí

Když nad Mariánskou horou mezi Horním Třešňovcem a Dolní a Horní Čermnou prší, voda dopadající na severní stranu střechy zdejšího kostela se dostává do úmoří Severního moře, zatímco z jižní strany střechy může dotéct až do moře Černého. Poloha na evropském rozvodí však není tím důvodem, proč poutní kostel a později také rozhledna v tomto místě vyrostly. 

Stezkou po semanínských zajímavostech

Procházku krajinou nijak zvlášť nezatíženou ruchem, rovinu i nějaké to převýšení, historické a přírodní zajímavosti, vyhlídková místa, ale také ochlazení, které se zvlášť v horkém létě může hodit. To vše nabízí na svých sedmi kilometrech hlavní trasa Semanínských stezek. Absolvovat ji lze pěšky (a to i s terénním dětským kočárkem) nebo na kole. 

Kaplička U Rybízu (u Zadního Arnoštova)

Na první pohled vypadá kaplička u Zadního Arnoštova, zvaná podle lokality "U Rybízu", jako docela obyčejná, jako jedna z těch, kolem kterých projedete autem bez přibrzdění a bez ohlédnutí ve zpětném zrcátku. Jenže ona zas tak obyčejná není, jak se ukázalo během nedávné rekonstrukce. Ta měla vrátit drobné sakrální stavbě z 18. století, která již i přes památkovou ochranu dlouhá léta chátrala u silnice z Jevíčka na Svitavy, důstojnou podobu. Vrátila jí ale více.

Mezi Oustím a Třebovou

Zatímco Kozlovský hřbet, jehož svahy ze západu lemují železniční koridor mezi Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou, okatě láká k návštěvě rozhlednami, křížovými cestami anebo vůbec už jen únikem od ruchu v údolí do stínu lesa, krajina východně od kolejí s vesnicemi, které se řadily k severním výspám Hřebečska, je podstatně nenápadnější. Neměla by ale být přehlížena – slibuje příjemnou procházku, během které nepotkáte příliš lidí, zároveň ale uvidíte třeba několik zajímavých kostelíků. Z Ústí se na následujících řádcích do Třebové vydáme přes Knapovec, Horní Houžovec a Skuhrov. 

Nejen za kapličkami do Vysokého lesa

Tam, kde se u Poličky stýkalo české a německé osídlení, mezi Sebranicemi a Chmelíkem, rozkládá se Vysoký les, v jehož středu se nachází malá stejnojmenná osada. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby se ve stínu jižní části lesa, zvané též Horní, neskrývaly tři kapličky, jejichž historie sice sahá před druhou světovou válku, ovšem nedávno byly dobrodinci po letech chátrání znovu vybudovány. A osada Vysoký Les s další kapličkou, zasvěcenou sv. Anně, může být výchozím bodem pro nenáročnou procházku. 

Tajemné Radkovské hradisko

Zalesněné svahy zvedající se podél silnice z Radkova do Linhartic z údolí Třebůvky jen těžko na první pohled prozradí, že právě tady se nachází jedno z nejtajemnějších míst kraje. A přece! Ve stínu stromů se na vrcholu ostrožny tyčí mohutná kamenná zeď a bystrozrakým návštěvníkům neujdou ani další pozůstatky po dávném lidském osídlení. Historie Radkovského hradiska, nebo chcete-li hradu Radkov, je však stále obestřena vydatnou porcí tajemství, protože se o místě nedochovaly žádné písemné zmínky. 

Za kapličkou v krajině nad tunely

U lesa v polích mezi Korunou a Tatenicí, kam doléhá zvuk vlaků svištících údolím Moravské Sázavy, stojí ve stínu lip zastřešená boží muka zvaná U kapličky. Kdysi ve výklencích nesla vedle obrazů svatých také mosazné desky se jmény padlých občanů tehdejšího Budigsdorfu v první světové válce, jak původní obrazy, tak pamětní desky se ale později ztratily a na nějaký čas zmizelo také oplocení a lavičky. Od poslední opravy před dvěma lety, kdy ale bohužel padly i dvě ze čtyř starých lip, si tu ale znovu můžete posedět, až se sem vydáte na procházku, na které dost možná nikoho dalšího nepotkáte. 

Kaple v ruinách

Poněkud stranou všedního života stojí v polích u Skleného trosky kaple Panny Marie Bolestné, která v minulosti jistě bývala příjemným místem zastavení putujících a drobnou ozdobou krajiny. A v budoucnu možná zase bude, obec totiž uvažuje o její obnově. Zatím je to především tak trochu tajemná stavba ve stínu nedalekých větrných elektráren u Pohledů, které si svou velikostí kradou pozornost projíždějících pro sebe. 

Procházka po hraně z Boršova do Pohledů

Z fronty Hřebečovského hřbetu vystupuje hned několik výrazných vrchů, nejzajímavější z nich je bezesporu Roh (něm. Hornberg), který se zvedá jižně od známého tunelu a estakády. Se svými 660 metry je z hřebečovských kopců nejvyšší a má přitom nejblíže k tomu, aby se od masivu s pomocí Stříbrného potoka oddělil a osamostatnil. Dal také pojmenování přírodní rezervaci, která byla na ochranu prudkých východních svahů hřbetu vyhlášena – no a právě na Roh a okraj chráněného území Rohové se v tomto tipu na výlet podíváme. 

Za léčivou vodou i stínem lesa na Hušák

Nepřehlédnutelnou dominantou kraje kolem Městečka Trnávky a Jevíčka je vrch Hušák, který se svými 626 metry převyšuje všechny okolní kopce a z jehož svahů porostlých hlubokým lesem (ze kterého ale bohužel užírá kůrovec a následná těžba) vyvěrá údajně léčivá voda, jak tvrdí místní pověsti vážící se k Holubí studánce. Tu nelze na procházce či vyjížďce minout a dost možná to bude jediné místo, kde na Hušáku narazíte na nějakého živáčka.

Moravská západní dráha

Výlety vlakem mají své kouzlo. Zvlášť ty motorákem, který zastavuje v každé zastávce. Nikam nespěchá, čas v něm plyne tak nějak pomaleji a máme možnost z jeho okna pozorovat svět podél trati mnohem lépe než z okna autobusu. Jeden takový výlet si na následujících řádcích přiblížíme, vydáme se totiž po Moravské západní dráze a nezastavíme se jen u zajímavostí na Hřebečsku. 

Hřebečsko z ptačí perspektivy

Rozhlédni se, člověče, než ti život mezi prsty uteče... Těmito písňovými slovy začíná dokumentární cyklus České televize Rozhlédni se, člověče o rozhlednách na českých, moravských a slezských kopcích, kterým provázel herec Luděk Munzar. Své rozhledny a vyhlídkové plošiny má také Hřebečsko a některé další na dřívější jazykový ostrov shlížejí.

Muzea na Hřebečsku: mumie, staré pračky, doly nebo parní vlaky

Ač to tak na první pohled nemusí vypadat, muzea obecně nejsou organizace, které střeží hromadu haraburdí, z nějž něco má menší, něco větší a něco snad žádnou hodnotu, a tu a tam vystaví něco pro potěchu oka - třeba betlém před Vánocemi. Muzea jsou naopak ideálním startem k poznání "rodné hroudy", místa, se kterým má každý z nás spojeno dětství, studentská léta či případně další životní etapy. A často ukrývají nevídané zajímavosti a unikáty anebo se vůbec netísní mezi stěnami nějakého domu. Taková jsou i muzea na Hřebečsku.

Zábřežské břehy Moravské Sázavy

Zábřeh mnozí znají především jako železniční stanici na hlavní trati mezi Prahou a Ostravou, někteří jako přestupní stanici na cestě do Jeseníků. Už z vlaku vás však může upoutat zámek a věž kostela tyčící se nad rybníkem Oborník a na nádraží určitě socha pána s kufrem. Kdo to je? Jen vystupte.

Židovské památky na Hřebečsku a v blízkém okolí

Přestože židovské osídlení na Hřebečsku nepatřilo k nějak zvlášť výrazným menšinám (více o něm v tomto článku), do dnešních časů se i přes nacistické pogromy během druhé světové války a další roky nezájmu a ignorace za totality dochovalo několik připomínek toho, že i v této oblasti Židé žili a působili. Přímo na Hřebečsku jde přitom hlavně o hřbitovní náhrobky, v těsné blízkosti se ovšem nacházejí loštická a jevíčská synagoga, o nichž si také něco málo povíme. Stejně tak i o dalších stopách Židů v okolí.

Na návštěvě u konšelů

Stejně jako jinde, také na Hřebečsku došlo na konci 15. a v průběhu 16. století k velkému rozmachu měst, se kterým souvisel samozřejmě i růst sebevědomí měšťanstva a jeho snaha k co největší míře nezávislosti na vrchnosti. Symbolem rostoucí městské suverenity a rozkvětu se stávaly radnice, které postupně nahrazovaly institut fojta, panského úředníka, který byl správou daného města pověřen. A dost často radnice právě na místech dřívějších fojtství vyrůstaly – takovým případem je třeba stará radnice v Zábřeze, které se dnes říká podle posledního fojta Tunklův dvorec, ale třeba taková radnice v Lanškrouně byla postavena na volné ploše uprostřed tamního hlavního náměstí.

Pohádkový hrad Bouzov

Asi nebude v České republice člověka, který by neznal jeho siluetu. Ať už z tisku, televize, osobní návštěvy nebo z dálky z vyhlídky. Bouzov, výrazná to dominanta Mohelnicka a Litovelska, patří k nejnavštěvovanějším památkám na Moravě a dlouhodobě také nejoblíbenějším hradům v rámci celé republiky. A to nejen turisty a milovníky historie, ale také třeba filmaři, kteří tu v minulosti točili třeba populární sérii Arabela nebo pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Královský hrad Svojanov

Nad údolím potoka Křetínka, klikatícího se mezi hlubokými lesy, bdí ochranným okem již od poloviny 13. století hrad Svojanov s charakteristickou věží – hláskou. Pravda, při cestě z Poličky do Letovic, která potok doprovází, již nejsme na území Hřebečska, ale to je na dohled.