Výletníci si prošli Zábřeh i kus jeho okolí

Středobodem dalšího výletu, na kterém jsme ukázali kousek Hřebečska, se stal Zábřeh, železniční křižovatka a rodiště slavného eskymáckého náčelníka Jana Eskymo Welzla. Naše sedmnáctikilometrová trasa, na kterou se vydalo dvanáct turistů, vedla nejen městem, ale i dědinami v jeho blízkém okolí,  které se k Hřebečsku již nepočítaly. Zavítali jsme nad přehradu Nemilka, kus cesty absolvovali po tělese přeložené hlavní trati a rozhlédli se z čerstvě zpřístupněné vyhlídky nad městem na kopci Humenec. 

Za kapličkou v krajině nad tunely

U lesa v polích mezi Korunou a Tatenicí, kam doléhá zvuk vlaků svištících údolím Moravské Sázavy, stojí ve stínu lip zastřešená boží muka zvaná U kapličky. Kdysi ve výklencích nesla vedle obrazů svatých také mosazné desky se jmény padlých občanů tehdejšího Budigsdorfu v první světové válce, jak původní obrazy, tak pamětní desky se ale později ztratily a na nějaký čas zmizelo také oplocení a lavičky. Od poslední opravy před dvěma lety, kdy ale bohužel padly i dvě ze čtyř starých lip, si tu ale znovu můžete posedět, až se sem vydáte na procházku, na které dost možná nikoho dalšího nepotkáte. 

Turisté se vydali mezi vrchy Třebovska

Po dlouhé době protiepidemických omezení hromadnějších akcí jsme se, jak jen to bylo možné, vydali za poznáním dalších koutů Hřebečska. Tentokrát trasa, na kterou se mnou vyrazilo čtrnáct výletníků, vedla od nádraží v Žichlínku přes Rychnovský vrch s Mariánskou studánkou a přes severní svahy Dubiny do Moravské Třebové. V cíli jsme měli v nohou téměř osmnáct kilometrů. 

Tajný výlet zavedl k Ospitskému potoku nebo na Kančí vrch

S řekou Moravskou Sázavou a s hlavní tratí Olomouc – Praha byl spojen další z výletů Hřebečskem, jeho účastníci ovšem dopředu neznali přesnou trasu. Jen čas srazu a to, že výchozí místem na vlakové zastávce v Krasíkově naváže na předchozí Putování za Mariemi. Dvacetikilometrový výšlap střední částí Zábřežské vrchoviny byl nakonec sice místy náročný, ale jinak více než příjemný.

Komorní putování za Mariemi u Rychnovského vrchu déšť nezkropil

Putování za Mariemi, tak se jmenoval výlet, jehož cíli se stala dvě poutní místa na Hřebečsku, Mariánská studánka v Rychnově na Moravě a torzo klášterního kostela Panny Marie u Třebařova. Na pěknou trasu ale vyrazil s pořadatelem pouze jediný účastník, a to i přesto, že původně nepříznivá předpověď deště se neproměnila v realitu a naopak bylo příjemně slunečno.

Turisté objevovali krásy na březích Moravské Sázavy

Jeden by řekl, že v konkurenci velkých hudebních festivalů a za předpokladu dalšího deštivého dne nemůže výlet do kraje, o kterém se v turistických průvodcích příliš nepíše, pokud vůbec, vzbudit velký zájem. Opak byl však včera pravda. Trasu po březích Moravské Sázavy absolvovalo šestnáctičlenná výprava, na kterou nespadla ani kapka.

Zábřežské břehy Moravské Sázavy

Zábřeh mnozí znají především jako železniční stanici na hlavní trati mezi Prahou a Ostravou, někteří jako přestupní stanici na cestě do Jeseníků. Už z vlaku vás však může upoutat zámek a věž kostela tyčící se nad rybníkem Oborník a na nádraží určitě socha pána s kufrem. Kdo to je? Jen vystupte.

Z Orlických hor až na Hanou Moravskou Sázavou

Zatímco o proudu Třebůvky a de facto i Svitavy jsme si již povídali, Moravská Sázava, poslední z trojice hlavních vodních toků Hřebečska, byla vždy jen nakousnuta. Následující řádky se tedy budou věnovat jí a cestě podél jejích meandrů a jejím údolím až k soutoku s řekou Moravou nedaleko Zábřeha.

Sedm divů Hřebečska: Nádrž s významem pro hanácké lány

Škody za více než 60 miliard korun, padesátka zmařených životů, přes dva tisíce zničených domů, zpustošená města a obce, zničená nebo vážně poškozená infrastruktura, o škodách na lidské psychice nemluvě. Takový otisk v dějinách České republiky zanechal červenec 1997, kdy se záplavová vlna rozlila po Moravě, Slezsku a části východních Čech.