Za kapličkou v krajině nad tunely

U lesa v polích mezi Korunou a Tatenicí, kam doléhá zvuk vlaků svištících údolím Moravské Sázavy, stojí ve stínu lip zastřešená boží muka zvaná U kapličky. Kdysi ve výklencích nesla vedle obrazů svatých také mosazné desky se jmény padlých občanů tehdejšího Budigsdorfu v první světové válce, jak původní obrazy, tak pamětní desky se ale později ztratily a na nějaký čas zmizelo také oplocení a lavičky. Od poslední opravy před dvěma lety, kdy ale bohužel padly i dvě ze čtyř starých lip, si tu ale znovu můžete posedět, až se sem vydáte na procházku, na které dost možná nikoho dalšího nepotkáte. 

Co bylo a už není aneb Vzpomínka na několik zaniklých staveb

Přírodní katastrofy, technologický pokrok nebo společenské změny a ideologie, to jsou nejčastější důvody, proč něco, co dlouhá léta dobře sloužilo, zůstane najednou jen součástí vzpomínek a kronik a na starých fotografiích. Může jít o věci soukromé, které pro jiné nemají žádný význam, zatímco budovy, zvlášť pokud jde o kostely, úřady či továrny, mají na očích všichni. I v našem hřebečském kraji se čas od času nějaký zajímavý objekt „ztratí v historii“, proto pojďme na některé zaniklé stavby vzpomenout.

Komorní putování za Mariemi u Rychnovského vrchu déšť nezkropil

Putování za Mariemi, tak se jmenoval výlet, jehož cíli se stala dvě poutní místa na Hřebečsku, Mariánská studánka v Rychnově na Moravě a torzo klášterního kostela Panny Marie u Třebařova. Na pěknou trasu ale vyrazil s pořadatelem pouze jediný účastník, a to i přesto, že původně nepříznivá předpověď deště se neproměnila v realitu a naopak bylo příjemně slunečno.

Turisté objevovali krásy na březích Moravské Sázavy

Jeden by řekl, že v konkurenci velkých hudebních festivalů a za předpokladu dalšího deštivého dne nemůže výlet do kraje, o kterém se v turistických průvodcích příliš nepíše, pokud vůbec, vzbudit velký zájem. Opak byl však včera pravda. Trasu po březích Moravské Sázavy absolvovalo šestnáctičlenná výprava, na kterou nespadla ani kapka.

Z Orlických hor až na Hanou Moravskou Sázavou

Zatímco o proudu Třebůvky a de facto i Svitavy jsme si již povídali, Moravská Sázava, poslední z trojice hlavních vodních toků Hřebečska, byla vždy jen nakousnuta. Následující řádky se tedy budou věnovat jí a cestě podél jejích meandrů a jejím údolím až k soutoku s řekou Moravou nedaleko Zábřeha.

Sedm divů Hřebečska: Zlobivé i hodné tunely

„Kdo vezme na své svědomí prohlášení, že jízda tunelem neuškodí zdraví mladistvých? Věříme sice, že dospělý člověk může podniknouti jízdu vlakem i v delším tunelu. Nikdo nám ale nenamluví, že dítě snese stejné svízele. Co bude s neduživými a plicně chorými při takovém podnikání?“

Torzo kláštera Koruna Panny Marie

Augustiniánský klášter Koruna Panny Marie (Corona S. Mariae) stával mezi obcemi Krasíkov a Třebařov na vyvýšeném místě obtékaném řekou Moravskou Sázavou. Založil ho v roce 1267 Boreš z Rýzmburka poté, co v polovině století dostal od krále Václava I. darem celé tehdejší Moravskotřebovsko. Klášter obývalo kolem desítky mnichů řádu sv. Augustina (ten založil papež Alexandra IV. v roce 1256), ke klášternímu hospodářství patřila pole v Třebařově, lesy u Krasíkova, polovina obce Tatenice a mlýn, později také část obce Krasíkov.