Zrušený klášter a zaniklé poutní místo v Podlesí

Léčivé účinky má prý voda, která vyvěrá v osadě Podlesí (dříve Unterwald) krčící se mezi řekou Svitavou a svahem Velkého lesa na dohled březovského vlakového nádraží, avšak patřící k Brněnci. Jenže doba, kdy ke zdejšímu prameni, při kterém fungoval ženský klášter, s modlitbou a přáním uzdravení mířili poutníci, je už dávno tatam. V současnosti je Podlesí na první pohled vlastně nezajímavým místem a shlukem domů, kůlen a garáží, a kdo prochází po naučné stezce Údolím řeky Svitavy či projíždí po cyklostezce, nemá důvod se zastavit. Pokud si tedy na velké oprýskané budově ve středu osady nevšimne obrázku Panny Marie a doprovodných informací...

Mariánská studánka, zázračné místo na Rychnovském vrchu

Nepřehlédnutelný Rychnovský vrch je opředen mnoha pověstmi. Mimo jiné se na jeho vrcholu měla kdysi rozkládat jezírka bohatá na ryby, ale po jedné silné bouři životadárná voda zmizela v útrobách hory. Od té doby se mají Rychnovští bát toho, že ztracená jezerní voda svahy provalí a zaplaví jejich domy, zahrady a políčka. Z úbočí kopce nicméně voda vyvěrá a stéká menšími potůčky k Moravské Sázavě a zvládá i napájet rybníky u Třebařova. A jeden z pramenů, zvaný jako Mariánská studánka, se dokonce stal vyhledávaným poutním místem.

Tajemné Radkovské hradisko

Zalesněné svahy zvedající se podél silnice z Radkova do Linhartic z údolí Třebůvky jen těžko na první pohled prozradí, že právě tady se nachází jedno z nejtajemnějších míst kraje. A přece! Ve stínu stromů se na vrcholu ostrožny tyčí mohutná kamenná zeď a bystrozrakým návštěvníkům neujdou ani další pozůstatky po dávném lidském osídlení. Historie Radkovského hradiska, nebo chcete-li hradu Radkov, je však stále obestřena vydatnou porcí tajemství, protože se o místě nedochovaly žádné písemné zmínky. 

Moravskotřebovské Peklo včera a dnes

Není peklo jako peklo. Pokud si pod tímto označením představíte temné místo věčného utrpení hříšníků, budete v Pekle u Moravské Třebové překvapeni. To nejhorší, co může člověka na paloučku uprostřed lesa potkat, je zavřený bufet, který zde občasně funguje. Jinak je tu klid a mír a mezi stromy prosvítá k dřevěnému altánku s ohništěm slunce. 

Plačící Anna je opět ozdobou Křížového vrchu

Kvůli protikoronavirovým opatřením sice přišla o slavnostní odhalení, přesto je v současnosti nejobletovanější ženou v Moravské Třebové – minimálně podle množství fotografií na sociálních sítích. Řeč je o Plačící Anně, respektive její soše, která se po téměř třech desetiletích vrátila na Křížový vrch, do míst, kde byly v roce 1934 nalezeny ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové, hrdinky nejznámější moravskotřebovské pověsti Annenruhe. 

Za léčivou vodou i stínem lesa na Hušák

Nepřehlédnutelnou dominantou kraje kolem Městečka Trnávky a Jevíčka je vrch Hušák, který se svými 626 metry převyšuje všechny okolní kopce a z jehož svahů porostlých hlubokým lesem (ze kterého ale bohužel užírá kůrovec a následná těžba) vyvěrá údajně léčivá voda, jak tvrdí místní pověsti vážící se k Holubí studánce. Tu nelze na procházce či vyjížďce minout a dost možná to bude jediné místo, kde na Hušáku narazíte na nějakého živáčka.

Moravskotřebovské divy

Lidé měli vždy smysl pro humor. Legrace ovšem podléhala době svého vzniku, proto nám dnes mohou připadat některé staré vtípky podivné, obzvláště když nerozumíme pointě vyplývající ze znalosti dobových souvislostí. V moravskotřebovském městském muzeu se zachovala německá pohlednice, která má razítko odeslání z roku 1908 a která nám ukazuje pohromadě všechny tradované divy města i s textovým popisem.

S býčí hlavou ve znaku a půlměsícem na věži

Uprostřed podloubím lemovaného náměstí ve Svitavách zaujme dvojice domů propojených chodbou nad úzkou uličkou fungující jako galerie Venkovka. Dům s mansardovou střechou je považován za nejstarší ve městě a říká se mu U Mouřenína, podle sošky v jeho nároží. Kdysi tu býval zájezdní hostinec, v němž přenocoval císař Josef II., který tu měl zaplatit nové schody. Dnes tu turisté najdou informační centrum. Naši pozornost ale upřeme k sousední červené stavbě, staré radnici.

Hřebečská místní jména: Lidová etymologie a její výklad některých místních jmen

Snad každá obec má svůj příběh o tom, jak přišla ke svému jménu. Tyto příběhy nebo pověsti jsou tradovány z generace na generaci, z otce na syna a jsou součástí kultury dané obce. Fenomén laického výkladu významu jména bez jakékoliv akademické vzdělanosti nebo znalosti postupů při výkladu jmen souvisí s tzv. lidovou etymologií, tj. mylným výkladem významu slova na základě jeho tvarové podobnosti s jiným, většinou častěji užívaným slovem.

Annenruhe aneb Tajemství Křížového vrchu

Také Hřebečsko má svůj příběh o lásce, které nebylo přáno. Souvisí s moravskotřebovským Křížovým vrchem a s nedalekou vesničkou Karlín, německy Charlottendorf, jejíž jméno na rozdíl od domů a kaple v mapách při silnici z Moravské Třebové do Mohelnice již nenajdete, avšak natrvalo se stalo součástí zdejších pověstí a také se dostalo do knih a na divadelní prkna. 

Torzo kláštera Koruna Panny Marie

Augustiniánský klášter Koruna Panny Marie (Corona S. Mariae) stával mezi obcemi Krasíkov a Třebařov na vyvýšeném místě obtékaném řekou Moravskou Sázavou. Založil ho v roce 1267 Boreš z Rýzmburka poté, co v polovině století dostal od krále Václava I. darem celé tehdejší Moravskotřebovsko. Klášter obývalo kolem desítky mnichů řádu sv. Augustina (ten založil papež Alexandra IV. v roce 1256), ke klášternímu hospodářství patřila pole v Třebařově, lesy u Krasíkova, polovina obce Tatenice a mlýn, později také část obce Krasíkov.