Když v roce 2011 otevřel svitavský minipivovar Na Kopečku, oživil tak po dlouhých devíti letech pivovarskou tradici nejen ve Svitavách, ale i na celém Hřebečsku. V minulosti se pivo vařilo v každém městě a je to poměrně nedávno, co se ještě daly koupit místní značky Svitavák nebo Zlatý beran.
V současnosti jsou tyto značky součástí zaprášené pivovarnické historie u nás a jen tu a tam na ně některý z milovníků piva v internetových diskuzích vzpomene. Přece jen ono „poměrně nedávno“ je v případě lanškrounského Zlatého berana již čtvrtstoletí, provoz pivovaru v „zemské koruně“ byl ukončen v roce 1999. Svitavák zavřel o tři roky později a záhy šla valná většina pivovarského areálu k zemi a dnes tu stojí hypermarket a obchodní A centrum.
Pivo se na Hřebečsku vařilo již od středověku, například Svitavák se na svých etiketách chlubil letopočtem 1256, Moravskotřebovští směli zlatavý mok vařit od roku 1372. Právo várečné, tedy právo vařit a také šenkovat pivo, patřilo k základním privilegiím, kterými bývala města obdarovávána a která byla jedním z nejvýznamnějších faktorů jejich hospodářského rozvoje.. Zároveň byly ale výroba a prodej piva příčinou řady sporů, jak následující řádky ukážou. Smyslem textu ovšem rozhodně není podat přesný popis historického vývoje pivovarnictví na Hřebečsku, to by byla cesta velmi dlouhá a trnitá, že by autor i čtenář žízní pošel; naopak nabídne jen to nejzajímavější, co se kolem výroby piva v okolí Hřebečovského hřbetu událo.
Místo pivovaru obchodní centrum
 |
| Původní měšťanský pivovar ve Svitavách (MV) |
Začněme u již několikrát zmiňovaného svitavského pivovaru. Základem pivovarnictví ve městě bylo 82 právovárečných domů, v nichž měšťané vařili pivo ve svůj prospěch podle předem daného pořadí. Postupně se přitom sdružovali a v roce 1539 postavili první dřevěnou sladovnu při hradbách za domem č.p. 69. V ní se měšťané střídali při vaření a várky si následně odváželi do svých sklepů ke kvašení. Později ji nahradila kamenná stavba na stejném místě, v té době už měl měšťanský pivovar vrchnostenskou konkurenci v sousedních Čtyřiceti Lánech (ta zanikla až poté, co panský pivovar měšťané na konci 19. století koupili a zrušili).
S prvním měšťanským pivovarem ovšem souvisí také největší katastrofa v historii města. V září 1781 v něm během trhů začalo hořet, požár následně zpustošil celé město včetně mariánského kostela nebo radnice. Náprava škod pak trvala dvacet let. Obnoven byl samozřejmě i pivovar, budova se v této podobě dochovala do současnosti (družstvo Jednota v ní prodává nábytek), avšak s těsnými prostory a s rozvojem technologie vaření piva se měšťané ohlížejí po možnosti výstavby nových budov. V roce 1851 byl v Pivovarské ulici vybudován sklep, později přibyla spilka, sladovna a varna, také pivovarský vodovod z Poličských luk. První várka v novém byla uvařena 9. dubna 1888. Pivovar v té době patřil k nejmodernějším na Moravě, postupně byl ještě zařízen na parní pohon, elektrifikován, také rozšiřován a dále modernizován, v roce 1938 tu například postavena první rotační linka na stáčení lahvového piva. Původní sladovna v dnešní Máchově aleji sloužila až do 60. let.
 |
| Už jen ten nápis připomíná... (MV) |
Po válce byl pivovar znárodněn, krátkou dobu byl součástí národní podniku Moravských pivovarů Černá Hora nebo Středomoravských pivovarů Brno, od roku 1960 pak Východočeských pivovarů Hradec Králové. V té době bylo investováno do rozvoje pivovaru, zatímco v roce 1959 byl s výstavem téměř 47 tisíc hektolitrů piva na hranici kapacitních možností, po rekonstrukci sklepů, výstavby nové spilky nebo stáčírny dosáhl v roce 1988 výstavu 200 tisíc hektolitrů ročně, plán byl až 350 tisíc. Byla taktéž vystavěna sodovkárna s kapacitou 110 tisíc hektolitrů. Po roce 1989 ovšem objem výroby postupně klesal, v pivovaru se často střídalo vedení, upadal do dluhů a nezachránila jej ani nová linka na stáčení do plechovek, ani speciální pivo Doktor, ani výroba levných piv pro supermarkety. V květnu 2002 byla výroba zastavena a značky prodány do Havlíčkova Brodu. Netrvalo pak dlouho a do budov pivovaru a sodovkárny se zakously bagry, zůstal jen zlomek, dnes využívaný k obchodním účelům.
Nové Pivovarské náměstí
 |
| Pivovarské náměstí v Lanškrouně (MV) |
Zatímco prostor po strženém svitavském pivovaru příliš krásy nepobral, v Lanškrouně je tomu jinak. Někdejší zchátralý pivovarský areál, místními zvaný též Stínadla, se od roku 2004, kdy byla zahájena jeho revitalizace, stal novým náměstím, kde obyvatelé najdou obchody, bydlení nebo sportovní centrum.
Pivo vařili lanškrounští měšťané stejně jako ti ve Svitavách už od 13. století. Přestože byli v běhu času ujišťováni, že jejich právo nebude narušeno konkurenčním panským podnikem, založil v roce 1700 kníže Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna pivovar nový, na dohled od toho měšťanského. Knížecí pivovar otevřel již následujícího roku, jeho produkci musela odebírat ostatní města a vesnice panství, čemuž měšťané nemohli konkurovat. Obě výrobny zlatavého moku fungovaly vedle sebe až do konce 19. století., v roce 1891 i přes nedávnou rekonstrukci svůj podnik zavřeli. Hlavní budovu pivovaru na dnešním náměstí Aloise Jiráska zakoupil erár pro potřeby okresního hejtmanství, dnes v ní sídlí základní škola.
 |
| Pozůstatky pivovarských sklepů (MV) |
Lichtenštejnský pivovar dále prosperoval, vyvážel pivo po celém panství i do Vídně, postupně byl modernizován a rozšiřován, a to i po vzniku Československa, kdy byla mimo jiné rozšířena varna na čtyřnásobek nebo vybudována nová železobetonová spilka. Po druhé světové válce byl Lichtenštejnům pivovar zkonfiskován, stal se součástí Východočeských pivovarů, které sice dále investovaly do modernizace provozu, avšak vzhledem k výstavbě nových prostor ve Svitavách ne ve velkém objemu. V Lanškrouně se vyráběla jedenáctka Novopramen, dvanáctka Lanškrounský ležák nebo ležák Koruna, po roce 1989 pak Generál Laudon a Knížecí koruna, také Rýbrcoul, přičemž piva byla stáčena i ve Svitavách. Firma Bevi, která pivovar v 90. letech vlastnila, skončila v roce 1998 v konkurzu, se společností Knížecí pivovar pak přišlo ještě jednoho nadechnutí se značkou Zlatý beran, ale tou byla pivovarská historie v Lanškrouně prozatím dopsána. Pivovar skončil s výrobou v roce 1999, poté jej odkoupilo město, které hledalo nového provozovatele. Nakonec bylo přistoupeno k přestavbě areálu na nové náměstí.
Třebovské pivo se točilo i přes zákaz
 |
| Pohled z Křížového vrchu na bývalý pivovar u moravskotřebovského zámku (MV) |
Dva pivovary vedle sebe fungovaly dlouhou dobu také v Moravské Třebové, v tomto případě ovšem nakonec „zvítězili“ měšťané, byť pouze na půl století. Jak již bylo zmíněno, Třebovští směli vařit a šenkovat pivo od roku 1372. Jako jinde se právováreční měšťané postupně sdružovali a pivo vyráběli pod dohledem městského sládka ve vhodných domech, v polovině 16. století ve městě fungovalo osm takových pivovarů. Třebovské pivo v té době patřilo k velmi oblíbeným, dokonce tak, že v Olomouci jej čepovali i přes vydaný zákaz, takže jeho výčep nakonec převzal do své režie tamní magistrát. Pivo se vyváželo také do Čech, Slezska nebo do Saska.
Ránu měšťanským pivovarům však zasadil po Bílé hoře nový majitel panství Karel z Lichtenštejna, který měšťanům zakázal pivo vařit a vyvážet a ti tak museli kupovat pivo z knížecího pivovaru při zámku. Změna k lepšímu nastala, když městský písař Martin Johann Weidlich staré privilegium vyjednal v roce 1638 zpět a měšťané mohli znovu pivo vařit, ovšem jen pro místní trh. Protože však neměli potřebné vybavení, museli si pronajímat kapacitu knížecího pivovaru, a to až do roku 1679. Tehdy se začalo pivo vyrábět v novém měšťanském pivovaru v dřívější řeznické čtvrti (dnešní Pivovarská a Marxova ulice). Knížecí úředníci se sice snažili rozvoji měšťanského podniku zabránit, ten však postupně rostl, koncem 19. století byl přebudován na parní pohon a konečně roku 1901 si měšťané na dobu 12 a půl roku pronajali prostory knížecího pivovaru pro svou sladovnu, čímž zámecký pivovar definitivně ukončil činnost.
 |
| Zrekonstruovaná sýpka měšťanského pivovaru (MV) |
Měšťanský pivovar jej ovšem přežil pouze o necelé půl století. Po první světové válce bylo do rozvoje podniku značně investováno, avšak po válce druhé byl v roce 1949 zrušen. Jeho areál pak mimo jiné využíval stavební podnik, některé budovy byly zdemolovány. V současnosti je v místech bývalé sladovny supermarket Billa, někdejší dlouho chátrající pivovarská sýpka zase byla nedávno přeměněna na multifunkční objekt. V části někdejšího knížecího pivovaru na Zámeckém náměstí je dnes Pivnice u zámku.
Mohelničtí vařili za radnicí
 |
| Mohelnický Lokaidův dům (MV) |
Své pivo měli i měšťané v Mohelnici, právovárečných tu bylo v 16. století 72 domů. O odbyt přitom měli v té době postaráno - biskup Vilém Prusinovský městu v roce 1566 svým výnosem potvrdil, že rychtáři a krčmáři z obcí Libivá, Květín, Pobučí a z Hynčiny musí odebírat výhradně mohelnické pivo, jinak jim bude stanovena pokuta ve výši jedné kopy grošů z každého jinde koupeného sudu.
Také Mohelničtí pro výrobu piva dokázali spojit síly, a tak se v polovině 18. století rozhodli vybudovat společný měšťanský pivovar. Zprvu uvažovali o tzv. Lokaidově domě (v současnosti tu sídlí základní umělecká škola) na náměstí, ten se ovšem stal sídlem radních – pivovar však vyrostl v jeho těsné blízkosti, a sice v dnešní Hradební ulici právě za novou radnicí, mezi ně se vešla ještě šatlava. Pivovar fungoval ještě ve druhé polovině 19. století, jeho největší roční výstav údajně činil tisíc hektolitrů piva. Jeho budovu v Hradební ulici, dnes využívanou k bydlení, poznáte podle malého štítu se znakem.
 |
| Zábřežská sladovna (MV) |
Podobný výstav měl mít také arcibiskupský pivovar na Mírově, jehož část dodnes stojí při cestě z návsi k branám věznice. Fungovat měl do 70. let 19. století. Zhruba ve stejné době měl ukončit výrobní činnost též panský pivovar pod zámkem v Zábřehu, který dnes funguje jako sladovna. Proti chrámu sv. Barbory pak stojí budovy někdejšího zábřežského měšťanského pivovaru, jenž vznikl na základě tradice středověkého právovárečného práva, fungoval ještě v roce 1905. Přelom století znamenal zánik také pro další malé pivovary v regionu, například v Bělé, Březové, Trnávce nebo v Opatově.
Martin Višňa
s využitím: Fikejz, Velešík - Kronika města Svitavy, Moravskotřebovské vlastivědné listy,
pivovary.info, lanskroun.eu, regionmohelnicko.cz
úvodní foto: sberatelstvi.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat