Od hradu k hradu, tak se jmenoval další hřebečský výlet, který se uskutečnil poslední říjnovou sobotu. Jeho hlavními cíli se staly někdejší hrady Radkov a Cimburk, z nichž jsou dnes zříceniny. Přestože je podle kalendáře podzim, přálo výletu celý den teplé prosluněné počasí, které se plně rozvinulo, když se rozplynula ranní mlha. Výletu v dušičkovém čase se zúčastnilo devět turistů, povětšinou členů KČT Šternberk.
Naše téměř patnáctikilometrové putování začalo na železniční zastávce Linhartice, kam se výletníci mohli dostat dvěma způsoby: buď využít železnou dráhu a dojet vlakem po trati někdejší Moravské západní dráhy (letos si připomínáme 130 let od zahájení provozu, viz tento článek), anebo vyrazit pěšky z Moravské Třebové přes Linhartice a Anenské údolí, které svoje pojmenování odvozuje od Anny, hrdinky příběhu o nešťastné lásce Annenruhe.
Od železniční zastávky v Linharticích jsme vyrazili podél silnice do horní části obce, naše trasa povětšinou sledovala cyklostezku a místy vedla po asfaltovém povrchu se smíšeným automobilovým provozem, který nebyl příliš silný. K oběma našim cílům nás víceméně celou cestu provázela řeka Třebůvka. Vystoupali jsme na vrchol prvního z bývalých hradů Radkova, známého též pod názvem Radkovské hradisko. Dodnes se z něj zachovala jen štítová zeď. O tomto hradu se nezachovala žádná zmínka v písemných pramenech. Objevují se v nich jen páni z Radkova, kteří mohou být spíše spojováni se zemanským sídlem v obci Radkov. Spekuluje se, že Radkov mohl být předměstská lokalita za časů středověké kolonizace Boreše z Rýzmburka ve 13. století. Z Radkovského hradiska jsme sestoupili do „podhradí“ a prošli samotnou obcí Radkov. Cestou jsme mohli obdivovat pozůstatky Údolního mlýna a přímo v Radkově pak alespoň zdálky zvoničku.
Za Radkovem jsme na druhý pokus nalezli správný směr, kudy vede žlutá turistická značka, která nás dovedla k našemu dalšími cíli, hradu Cimburk. Prošli jsme Městečkem Trnávkou, podívali se na zdejší rynek, kde jsme se zastavili u právě opravovaného rodného domu Franze Spiny, československého ministra a bohemisty, kterému obec poměrně nedávno odhalila u domu pamětní kámen. Na rynku se kromě sochy svatého Jana Nepomuckého nachází ještě zastavení naučné stezky bílé paní, jež vede až na Cimburk a je doplněna o řezbářská díla (více tady). Další pamětní kameny trnáveckým osobnostem jsme nalezli těsně pod hradem.
Potom jsme již vystoupali na zříceninu hradu Cimburk. Hrad obývali páni z Cimburka, kteří se ale později odstěhovali na svůj stejnojmenný hrad u Koryčan a původní sídlo měli pak v držení jiní majitelé. V 17. století Cimburk v důsledku úderu blesku shořel a již nebyl obnoven (o hradu si můžete více přečíst tady). Na Cimburku jsme se pokochali nádhernými výhledy do kraje a také oslavili narozeniny jednoho účastníka výletu. Pod hradním palácem jsme pak byli svědky závěrečné skautské hry. Skauti si zde připravovali kuřata, která měli předtím za úkol najít.
Z hradu jsme zamířili zpět do „podhradí“, kde nás v místní restauraci čekalo zasloužené občerstvení a osvěžení. Cestou k nádraží jsme se ještě podívali do mimořádně otevřeného kostela sv. Jakuba Staršího pak jsme již zamířili ke kolejím, mimo jiné podél místního mlékárenského podniku (o trnávecké mlékárně jsme psali zde), a tam náš výlet skončil.
text a foto: Martin Protivánek
Žádné komentáře:
Okomentovat