Franz Spina, československý ministr a bohemista

Významný meziválečný československý ministr a podporovatel německé aktivistické politiky v Československu, předseda německé agrární strany a poslanec československého Národního shromáždění. Profesor bohemistiky na pražské německé univerzitě a profesor na gymnáziu v Moravské Třebové, spoluzakladatel a spoluvydavatel vlastivědného časopisu pro Hřebečsko Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, sběratel lidových písní, autor četných příspěvků v novinách a časopisech z oblasti česko-německé kulturní spolupráce, tvůrce teorie česko-německé symbiózy v republice. Ve vědě i v politice prosazoval česko-německou spolupráci.

Franz Spina odmítal nacionalistické požadavky o připojení Němců v republice k Velkoněmecké říši, nesouhlasil s Henleinovou politikou namířenou proti Československu. Chtěl a prosazoval naopak česko-německou spolupráci a mírové soužití obou kultur ve společné Československé republice. K Československu zaujímal kladný postoj, k němuž jej jistě přivedly dobré zkušenosti z dvojjazyčného hřebečského rodiště, výborná znalost češtiny i úspěšná pedagogická a vědecká dráha v oblasti bohemistiky.

Spinův rodný dům na rynku (MP)

Spina se narodil 5. října 1868 v Městečku Trnávce, tehdy ještě rozdělené na dvě obce, Starou a Novou Trnávku. V obou obcích žila česká většina se silnou německou menšinou. V roce 1918 se sloučily do městyse Trnávka, který v roce 1929 změnil název na Městečko Trnávka. Spina, pokřtěný jako Franz Robert, se narodil v Nové Trnávce v domě na rynku č.p. 47.

Rodina Spinů byla v obci usedlá již od 17. století. Otec Franz byl řezník a hospodář, matka se jmenovala Marie a pocházela ze staré německé selské rodiny panského šafáře Fieba ze Šternberska. Franz měl ještě bratra Roberta, který však v roce 1898 zemřel. Franzovým strýcem byl z matčiny strany Franz Peschka, starosta Opatova a pozdější rakousko-uherský ministr. Peschkovi zemřela manželka Tereza pocházející z rodiny Zoffl, majitelů svobodného dvora v Kunčině. Její sestře Emilií Weigl zemřel manžel. A tak došlo v roce 1895 ke sňatku z rozumu. Emilie měla sedmiletou dceru Valerii Weigl (1878–1958). Jejím otcem byl Franz Weigl, rychtář v Borušově a nájemce dvora v Trnávce. Peschkovi většina synů zemřela nebo padla ve válce. Poslední syn Rudolf byl nezletilý a jeho otec byl již nemocný, a proto požádal v roce 1914 svého synovce Franze Spinu, který v té době studoval na vysoké škole, aby vedl velkostatek v Opatově (někdejší rychtu). Zde Spina poznal o deset let mladší Valerii Weigl, kterou si později v roce 1901 ve Vídni vzal za manželku a která mu byla velkou oporou. S Valerií měl dvě děti, dceru Margaret a o rok mladšího syna Herberta, který ale zemřel jako student na zápal mozkových blan. Margaret se provdala za Josefa Franze Bumba, krčního, nosního a ušního lékaře a pozdějšího profesora na německé univerzitě v Praze. Spolu měli dvě dcery Gertrudu a Ingeborg.

Profesor a bohemista

Ale zpět ke Spinovým začátkům kariéry. V Trnávce byla dvojjazyčná česko-německá obecná škola a děti obou národností spolu chodily do školy i do kostela. Místní školu navštěvoval také malý Franz, kde se naučil výborně česky. Dvojjazyčné prostředí Trnávky, kde vedle sebe žily obě národnosti bez vážnějších konfliktů, jej silně ovlivnilo v dalším směřování.

Od roku 1879 studoval na již zestátněném reálném gymnáziu v Moravské Třebové, odmaturoval v roce 1887. Po maturitě absolvoval studia na univerzitě ve Vídni a na německé univerzitě v Praze. Ve Vídni studoval hlavně germanistiku a filozofii, při studiu se seznámil s řadou slovanských studentů z celé monarchie a učil se jejich jazykům. To jej dovedlo ke studiu české a slovanské filologie. Po smrti otce přestoupil na pražskou Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde v roce 1896 složil státní zkoušky. V roce 1901 získal v Praze doktorát z filozofie.

Už předtím nastoupil v roce 1892 na benediktinské gymnázium v Broumově zatím jako suplující učitel, potom přešel na gymnázium do Uničova, kde učil již jako profesor. V letech 1901–1905 vyučoval také na gymnáziu v Moravské Třebové. Zde Spina učil německý jazyk a literaturu. Mezi mladšími i staršími studenty se byl velmi oblíbený. Na gymnáziu se věnoval také vědecké činnosti a zapojil do ní i své studenty. Předmětem zkoumání Franze Spiny byl německý dialekt hřebečského jazykového ostrova. Ve spolupráci se studenty sbíral místní pověsti a písně. A své výzkumy publikoval v místních novinách Schönhengester Zeitung.

Společně se správcem muzea a ředitelem dívčí měšťanky Aloisem Czernym založili v roce 1905 vlastivědný časopis pro Hřebečsko Mitteilungen zur Volkskunde des Schönhengster Landes, kde byly publikovány příspěvky o národopisu, o historickém a přírodním vývoji Hřebečska. Tento časopis později přispěl k rozvoji hřebečského regionálního bádání. Franz Spina koncipoval časopis zejména jako národopisný časopis, který se zabýval především lidovou slovesností, avšak postupem doby začala převažovat historická tematika. Spina se v časopise věnoval problematice lidových písní i tématům z třebovské historie, např. v roce 1910 přispěl studií Z kroniky moravskotřebovského tkalcovského mistra Michaela Hegera.

V roce 1906 Spina odešel učit do Prahy, kde působil jeden rok jako středoškolský profesor na gymnáziu na Vinohradech. Po roce začal přednášel jako lektor českého jazyka na německé univerzitě v Praze. V roce 1909 habilitoval na pražské univerzitě prací o významu staročeských legend pro český jazyk a literaturu a stal se soukromým docentem. V roce 1917 získal mimořádnou a od roku 1921 řádnou profesuru slavistiky a české řeči a literatury. Ve školním roce 1924/1925 byl zvolen děkanem filologické fakulty pražské německé univerzity.

Franz Spina je autor publikací, které se věnovaly českým a slovanským kulturním dějinám. Napsal několik vědeckých prací o staročeské literatuře, z nichž vynikly zejména kritická edice a rozbor staročeské legendy o sv. Kateřině, práce o českých knihtiscích v Norimberku v 16. století nebo práce o lidové knížce ze 16. století Frantova práva. Byl také člen mnoha vědeckých společností v Československu i v zahraničí, např. německé Společnosti pro vědu a umění v ČSR, spoluzaložil vědecký časopis Slavische Rundschau (Slovanské rozhledy). Spoluvydával a redigoval také čtvrtletník Germanoslavica věnovaný česko-německé kulturní spolupráci. Psal mnoho příspěvků k politické a kulturní problematice do novin a časopisů. Ve vědecké práci prosazoval Spina česko-německou spolupráci.

Symbióza mezi Čechy a Němci

Do politiky vstoupil Franz Spina po první světové válce. Angažoval se v německém agrárním hnutí. V roce 1920 se podílel na založení německé politické strany Svaz zemědělců a venkovských živností / Bund der Landwirte und des ländische Gewerbes (BdL). V letech 1920–1938 byl za tuto stranu poslancem československého Národního shromáždění, v letech 1920–1925 byl místopředsedou a v letech 1925–1936 pak předsedou strany. Prosazoval politiku aktivismu, která se projevovala v hledání formy česko-německé spolupráce, výsledkem bylo vytvoření československo-německých vládních koalicí. Ve vládách občanské (panské) koalice byl v letech 1926–1929 ministrem veřejných prací, v dalších vládách široké koalice se stal ministrem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. V posledních třech letech 1935–1938 byl ministr bez portfeje.

Až do konce života byl Franz Spina věrný myšlence společného soužití Čechů a Němců. Po dobu své politické činnosti hájil aktivistický postoj německé menšiny v Československu. Podporoval snahy vedoucí ke zlepšení německého školství a k celkové německé kulturní samosprávě. Věřil vizi, že česko-německou spoluprací v politickém životě se podaří získat pro německou menšinu autonomie podle švýcarského modelu. Ve své první parlamentní řeči 19. října 1921 Franz Spina řekl: „Žili jsme s Čechy tisíc let, jsme s Čechy skrze hospodářské, společenské, kulturní a dokonce rasové vztahy tak úzce propojeni, že s nimi představujeme jednotu. Představujeme navzájem propletenou kytici, ze které nemůže jeden druhého vydělit. Žijeme s Čechy ve stavu symbiózy, vešli jsme s nimi do sňatku z rozumu a nic nás nedokáže oddělit.“

Svým aktivistickým postojem vůči Československu se Spinova německá agrární strana výrazně lišila od postojů německých negativistických stran. Mezi zastánce negativistické politiky vůči Československu patřil i rodák z Třebářova Hans Knirsch (1877–1933) předseda Německé nacionálně socialistické strany dělnické (DNSAP) a poslanec československého Národního shromáždění.

Pamětní desky obětem války a významným rodákům
na trnáveckém hřbitově (MP)

Aktivistická politika německé agrární strany měla ve 20. letech mezi německými obyvateli Československa mnoho příznivců. To se projevilo i v parlamentních volbách v roce 1929, kdy aktivistické strany volilo přes 75 % Němců. Obrat ale nastal za hospodářské krize ve 30. letech, když v roce 1935 ztratila německá agrární strana stejně jako všechny ostatní německé demokratické strany mnoho hlasů, protože mnoho dřívějších příznivců volilo Henleinovu Sudetoněmeckou stranu. K Henleinovi také přestoupili někteří agrárníci, mezi nimi i dlouholetý předák a poslanec a zároveň Spinův spolurodák z Městečka Trnávky Franz Hodina, který přestoupil měsíc před volbami. Sudetoněmecká strana získala ve volbách přes 70 % německých voličů. A dále posilovala.

Spina zaujímal k Sdetoněmecké straně odmítavý postoj, za svoje kritické názory byl jejími představiteli a příznivci často napadán a urážen. Růst Sudetoněmecké strany nezastavil ani pokus o neoaktivismus mladých představitelů německých demokratických stran (agrární, křesťansko-sociální a sociálně demokratická), který vedl Spinou podporovaný mladý předák německé agrární strany Gustav Hacker a Spinův nástupce na místě předsedy strany.

Úplný konec pro německou agrární stranu znamenal převrat, který jen měsíc po anšlusu Rakouska v březnu 1938 provedl proti Spinově vůli právě Hacker. Agrární strana se tehdy začlenila do Sudetoněmecké stray. Za této situace se Spina vzdal jak postu ministra, tak i poslaneckého mandátu. Ještě se snažil podpořit několik pokusů o obnovení německé demokratické aktivistické strany, ty však skončily neúspěchem. Henleinovci vůči Spinovi vedli velkou pomlouvačnou kampaň a problémy s německými fašisty a nacionalisty měl i na univerzitě, což vedlo výrazně ke zhoršení jeho zdravotního stavu.

Den po pokusu Sudetoněmecké strany o puč 17. září 1938 profesor Franz Spina zemřel. Jeho zpopelněné ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Městečku Trnávce. Spinova smrt bývá někdy přirovnávána ke smrti Karla Čapka, který byl o několik měsíců později také uštván k smrti českými fašisty a krajními konzervativci.

Památka na Franze Spinu

Pamětní deska před Spinovým rodným domem (MP)

V Městečku Trnávce najdeme na rynku pod Cimburkem Spinův rodný dům nesoucí č.p. 47. Před ním obec letos u příležitosti kulatého výročí jeho narození a stého výročí vzniku Československa odhalila pamětní desku, na níž stojí, že je nejvýznamnějším německy mluvícím rodákem. Na trnáveckém hřbitově je nejen Spinův hrob (a jeho předků), zmíněn je Franz Spina i na jedné ze dvou pamětních desek na hřbitovní zdi, které jsou věnovány obětem první světové války a významným rodákům obce.

Spinovo jméno nalezneme také ve spolkové zemi Bavorsko v Německu ve městě Murnau. Na tamním hřbitově je pochována Spinova manželka Valerie a společně s jejím jménem je uvedeno i jméno manžela. Paní Valerie totiž toužila být pohřbena v Městečku Trnávce po boku svého milovaného manžela, tehdejší doba tomu však nepřála, a tak mohou být spolu alespoň takto v Murnau.

Martin Protivánek

s využitím: Fikejz, Velešík - Kronika města Svitavy, Vlastivěda moravská: Moravskotřebovsko Svitavsko, Chvíla – Vývoj a osobnosti pražské univerzitní polonistiky do roku 1939, Kovařík - Kauzy: Sudety ztráta a odsun, Novák - Vlastivědné listy Pardubického kraje 1/2009, Skřivánek, M. Dějepisectví Hřebečska, Šmeral - Hřebečsko, náš kraj?, Trapl - Moravskotřebovské vlastivědné listy 14, 2003, Trapl - Osobnosti agrární politiky 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference. Studie Slováckého muzea Uherské Hradiště 11/2006
úvodní foto: rodinný archiv/vltava.rozhlas.cz