Nad údolím potoka Křetínka, klikatícího se mezi hlubokými lesy, bdí ochranným okem již od poloviny 13. století hrad Svojanov s charakteristickou věží – hláskou. Pravda, při cestě z Poličky do Letovic, která potok doprovází, již nejsme na území Hřebečska, ale to je na dohled.
Původní královský hrad, jenž nechal vystavět Přemysl Otakar II., který mimo jiné založil i blízké město Polička, jemuž hrad v současnosti patří, byl mohutnou gotickou stavbou s tehdy módním jménem Fürstenberg. Již z této doby pochází zmíněná hláska, která jakoby svým tvarem - ostrým břitem ku přístupové cestě – dávala najevo, že tady nepřítel s obtížemi pochodí, ne-li vůbec. A až osm metrů silné hradební zdi tomuto dojmu jen dodávaly.
Po smrti krále Přemysla je hrad spojen s významným šlechticem té doby Závišem z Falkenštejna, který si vzal vdovu po Přemyslovi Kunhutu. Záviš, který jistou dobu na Svojanově sídlil, měl velký vliv na mladého krále Václava II. a smělé plány v zahraniční politice. Nevyhnul se však intrikám, které vztah s králem narušily, a při přípravách křtin svého syna byl lstí uvězněn a nakonec v roce 1290 popraven na Hluboké.
Význam hradu v pozdější době upadá. Ještě Karel IV. ho ve svém zákoně Majestas Karolina uvádí mezi jedenácti významnými hrady, které neměly být nikdy prodány nebo zastaveny, ovšem toto porušil již jeho syn Zikmund, který jej dal do užívání Boskovicům, kteří se v průběhu 15. století vypracovali v jeden z nejvlivnějších šlechtických rodů na Moravě i v Čechách. Páni z Boskovic hrad ještě opevnili systémem gotických hradeb s baštami a také domem zbrojnošů (zachovaný dodnes), avšak v roce 1569, to již za držení Trčků z Lípy, kteří nechali vystavět nový renesanční palác, Svojanov vyhořel.
Po požáru byl sice hrad opraven, další pohromu však znamenali Švédi za třicetileté války. Hrad byl využíván hlavně jako centrum panství, v 19. století v jeho areálu dokonce fungovala továrna na zpracování grafitu. Nutno zmínit, že kolem roku 1805 byl hrad, reps. jeho hradní ochozy a terasy romanticky upraveny. Avšak až požár v roce 1842 se dá považovat za začátek nové éry hradu. Při rekonstrukci byl částečně přestavěn v empirovém stylu, kdy svoji současnou podobu dostal palác a vstupní budova. Dalším zlomem v dějinách hradu je rok 1910, kdy Svojanov zakoupilo město Polička, jež tehdy provedlo nutné zabezpečovací práce hradních objektů.
V majetku Poličky je hrad s vnucenou „znárodňovací etapou“, při níž proběhla zásadní rekonstrukce hradu, i když ne zrovna zcela citlivá, dodnes a hrad v současnosti platí za oblíbené výletní místo a také dějiště řady kulturních akcí, namátkou třeba Divadelní pouť konaná koncem července. Kromě pořádaných akcí se návštěvní prostřednictvím prohlídkových okruhů seznámí se životem na hradě, a to jak v tom reprezentačních místnostech, kde nechybějí lovecké trofeje nebo model podoby hradu v 16. století, tak v zázemí (např. zařízení kuchyně z konce 19. století), s výkonem práva útrpného a v Domě zbrojnošů i se životem středověké hradní posádky.
Na hradě je v současnosti také možnost ubytování, konání svateb a funguje zde restaurace.
Jak se tam dostat
Vlak: Do Svojanova koleje nevedou, avšak dopravit vlakem se dá do Letovic nebo Poličky, odtud nutno autobusem, autem nebo na kole.
Autobus: Zastávka Svojanov, městečko, k hradu vede značená trasa.
GPS: 49°37'38.021"N, 16°24'30.112"E
Web
Tipy v okolí
Okolí hradu nabízí procházky v hlubokých lesích severní Vysočiny nebo také po malebných vesnicích v údolí Křetínky, v nichž se zachovala řada původních roubených stavení. Ve Starém Svojanově stojí za podívání také raně gotický kostel sv. Mikuláše ze 13. století. A samozřejmě nemůže chybět zmínka o královském městě Polička, rodišti hudebního skladatele Bohuslava Martinů, které dodnes obepíná téměř kompletní věnec hradeb s baštami (brány se bohužel nedochovaly), za nimiž se tyčí věž kostela sv. Jakuba, v níž se Martinů narodil. Co se týče života skladatele, za návštěvu stojí Centrum Bohuslava Martinů, kde se o tomto rodákovi, ale také o městě dozvíte snad úplně vše.
Martin Višňa
s využitím: svojanov.cz, policka.org
Žádné komentáře:
Okomentovat