Z Orlických hor až na Hanou Moravskou Sázavou

Zatímco o proudu Třebůvky a de facto i Svitavy jsme si již povídali, Moravská Sázava, poslední z trojice hlavních vodních toků Hřebečska, byla vždy jen nakousnuta. Následující řádky se tedy budou věnovat jí a cestě podél jejích meandrů a jejím údolím až k soutoku s řekou Moravou nedaleko Zábřeha.

Ještě nedávno by ale takováto cesta byla vstupem na staveniště a pěkně bahnitou procházkou. Jednak po povodních v roce 1997 došlo k rekultivaci toku u Žichlínku a budování suchého poldru, jednak se tu razily tunely a zastaralá železniční trať sledující řeku od Krasíkova až do Zábřeha dostávala moderní tvář. Pohled to nebyl pěkný. Ale vezměme to od začátku, tedy od pramene.

Horská bystřina

Moravská Sázava pramení na úbočí Bukové hory nad známým orlickým rekreačním střediskem Čenkovice. Než se její vody dostanou na Hřebečsko, je to neklidná horská bystřina, zvlášť v údolí mezi Výprachticemi a Albrechticemi, které řeka formovala tisíce let a které je místy až 60 metrů hluboké. Zajímavosti o tomto úseku řeky, jeho životě a vývoji turistům podají panely naučné stezky Údolí Moravské Sázavy, takže není třeba moc se rozepisovat. Něco ale ještě přece – pevnější boty!

Moravská Sázava v Krasíkově (MV)

Téměř šestikilometrová stezka podél toku nás přivádí na Hřebečsko a řeka postupně zvolňuje tempo, jak protéká souvislým pásem obcí Albrechtice, Sázava a Žichlínek, v nichž lze zahlédnout několik roubených lidových staveních či venkovské kostelíky anebo se zastavit k občerstvení v hostinci. Na jižním konci Sázavy tok obohacují vody z Ostrovského potoka a lanškrounských rybníků a v Žichlínku je již Moravská Sázava nížinnou řekou, která se klikatí rovinou a klidně si plyne přes česko-moravskou hranici. Neklikatila se však vždy, jak bylo zmíněno výše, jak tok řeky, tak Lukovského potoka, který se zde do Moravské Sázavy vlévá, byly v 80. letech minulého století napřímeny a zelené vlhké louky byly proměněny v pole. Dnes už tu však traktory neořou, plocha pod Žichlínkem je opět zelená a coby suchý poldr znovu ožívá přirozeným životem. Včetně meandrující řeky.

Součástí poldru u Žichlínku je také železniční násep se „zbytečným“ mostem (viz článek o poldru) a se železnicí bude řeka spjatá odtud až do Zábřeha, byť méně než v minulosti. Tunelů zkracujících cestu vlakům na severním okraji Hřebečska je v současnosti totiž více, a koleje už se tedy tak v údolí řeky neklikatí. Ovšem ani cestující vlakem nebude o nic ochuzen, vždyť třeba z krasíkovské zastávky je pozůstatek kláštera Koruna dost dobře vidět, aby donutil k vystoupení z vagonu. To třeba tatenický zámek, jež se skví psaníčky na fasádě, je na tom hůř, ze zastávky mezi dvěma tunely totiž není vidět ani samotná obec. Z původní, když ještě trať obcházela kopec a sledovala malebný břeh řeky u Krasíkova, by byla...

Hoštejn (MV)

Dopravně vytížené údolí

Partnerem řeky je teď spíše silnice na Zábřeh, z níž lze sejít mezi husté lesy Zábřežské vrchoviny anebo jen tak se zastavit a pozorovat ten klid, kdy tu jde, pokud nejede právě vlak, slyšet snad jen občasné šplouchnutí vody. Nepříliš širokým údolím se po hranici přírodního parku Březná dostaneme až do Hoštejna. Obec se sice rozkládá ve svahu, ovšem její dominantou je právě kopec – dnes se na něm tyčí památník zprovoznění železnice Olomouc – Praha, ovšem do poloviny 15. století zde stával hrad střežící důležitou dopravní cestu, která údolím řeky vedla (a vlastně vede dosud). Na návrší stojí také kostelík sv. Anny, původně vysvěcený roku 1773. Hoštejn, ležící již mimo hřebečské území, je oblíbeným místem turistů a východiskem výletů po okolí, budeme však pokračovat dále po proudu řeky, do Zábřeha je to ještě kousek.

Železniční skanzen v Lupěném

Údolím, kde se tu a tam objeví rekreační chatka, se dostáváme k Hněvkovu, části Zábřeha. Tady opět železniční trať opustila své původní náspy a dvěma tunely se zakousla do vrchů, ve stejné době ale dostala silnice mezi Hoštejnem a Hněvkovem nový povrch vhodný i pro in-line bruslaře, takže železnici budiž odpuštěno. Moravská Sázava se tu naposledy pořádně zaoblí kolem zalesněných kopců, aby brzy již vstoupila na území samotného města Zábřeh. K tomu se ale ještě několikrát nechá překročit železničními a silničními mosty v Lupěném a její vody se zčeří pod jezem a už jde vidět panorama města – zámek a bartolomějský kostel na vršku nad rybníkem. Zde voda, v jejíž hladině se odráží věž evangelického kostela, doplňuje tvář zelených sadů, na poslední stovky metrů ale uhýbá do průmyslové zóny, kam se turistům většinou moc nechce, tudíž zábřežské vlakové nádraží se zdravícím Eskymo Welzlem je nejspíše pro nás konečná.

Eskymo Welzl na zábřežském nádraží (MV)

Pro Moravskou Sázavu ale ne, její konečná je o kus dál, vždyť minimálně most vitošovské vlečky ještě musí přes ní přejít. Pak se ještě přiblíží na chvíli olomoucké trati poblíž Rájce, ke Zvoli již ale nedoteče – předá své vody řece Moravě.

Jsme sice na konci, ale ještě jsme nezmínili jednu důležitost. Pokud je dobrý stav vody, je totiž Moravská Sázava zhruba 30 km mezi Žichlínkem a Zábřehem sjízdná. Takže vhodný pozdrav na závěr by mohl být – Ahoooj!

Charakteristika trasy

Trasa: Výprachtice - Albrechtice - Sázava - Žichlínek - Krasíkov - Tatenice - Hoštejn - Hněvkov - Lupěné - Nemile - Zábřeh

Délka: cca 50 km

Terén a doprava: klesání údolím na horním toku mezi horskými vrcholky, úsek od Žichlínku se dá dobře absolvovat pěšky, na kole, autem, osobním vlakem a také na lodi s tím, že cyklisté a pěší se občas zapotí při stoupání do vrchů nad říčními oblouky.

Martin Višňa