V minulém díle jsme se dozvěděli o tom, proč a jak místní jména v oblasti Hřebečska (Schönhengstgau) vznikala a jaké předpoklady k tomu měla. Nyní se podíváme blíže na to, čím se naši předci při pojmenování nově vznikajících a vzniklých osad inspirovali.
Části seriálu: 1/3 - 2/3 - 3/3
Z výzkumu hřebečských místních jmen, který se zabýval analýzou 284 místních jmen české a německé podoby náležejících 136 obcím, vyplývá, že nejčastěji tato jména vznikala ze jmen osobních (např. jména obcí Boršov a Borušov odkazují na Boreše z Rýzmburka, významného lokátora ze šlechtického rodu, který se podílel na kolonizaci Hřebečska). Toto zjištění není nijak překvapivé, vždyť je všeobecně známo, že asi 80 % místních jmen je tvořeno jmény osobními; ovšem v oblasti Hřebečska se osobní jména podílejí na tvorbě místních jmen „pouze“ 56 % v případě německé podoby jmen a dokonce 47 % v případě české podoby jmen. Zbývající část je tvořena jmény obecnými.
Pokud naši předkové nevyužili možnosti pojmenovat osadu po nějakém významném člověku, pak se nejčastěji inspirovali přírodou a okolní krajinou. Obce často nesou název potoka nebo řeky, která jimi protéká, což poukazuje na důležitost vodního zdroje pro osadníky. V češtině tato jména někdy usvědčuje tzv. hydronymický sufix –ava označující vodní tok, např. Svitavy byly pojmenovány podle jména řeky Svitavy, které sestává z kořenu svit- a hydronymického sufixu a označuje tak vlastnosti této řeky, totiž světlou, čistou, průzračnou vodu. Německá místní jména využívají v případě odkazu na vodní toky základních slov –bach „potok“ nebo –fluss „řeka“ (např. Dittersbach). Zajímavostí je, že jména inspirovaná vodními toky jsou častější u českých podob hřebečských místních jmen. Inspirací pro pojmenování byla také rostlinná (Třešňovec, Javoří; Hopfendorf) a živočišná říše (Jestřebí; Schneckendorf), vlastnosti nebo charakteristika půdy (Slatina, Ostrý Kámen - Rausenstein) či poloha osady (Ostrov; Hohenstadt).
Hřebečská místní jména však odrážejí také některé demografické a kulturní aspekty, jako jsou domovské osady (Brněnec - Brünnlitz), zaměstnání (Sklené - Glaselsdorf), společenské postavení (Královec; Abtsdorf), světské (Krčmy) i sakrální stavby (Koruna; Allerheiligen), majetko-právní poměry (Zvole; Dreihöf). Samostatnou kapitolou je pak motivace ironických přezdívek nebo umělá místní jména.
Zajímavým a snad i nejtajemnějším místním jménem v oblasti Hřebečska je jméno Krchleby, které patří k nejstarším typům místních jmen na našem území. Jedná se o složeninu ze staročeského podstatného jména leb „hlava, lebka“ a přídavného jména krchý „levý“. Přestože známe význam obou komponent, zůstává zde velký prostor pro interpretaci významu tohoto místního jména: dlouho se vykládalo v souvislosti se staročeským slovesem krchmiti sě „stranou, tajně se něčím zabývat“ jako osada pletichářů, intrikánů spíše než osada lidí s hlavou nakloněnou na levou stranu nebo lidí s křivou hlavou. Toponomastikové Lutterer a Šrámek však zpochybňují, že by všech sedm Krchleb, které se v Česku nacházejí, pocházelo z této kuriózní přezdívky. Jméno tedy vykládají z podstatného jména chléb v množném čísle (-chleby) a staročeského podstatného jména skrb „žal, soužení“ (srovnej sloveso skrblit) – Skrbchleby, kde došlo k vypuštění hlásek -b- a -s- až na dnešní podobu Krchleby -, přičemž se přiklánějí spíše k výkladu jako osady lidí, kteří museli šetřit chlebem (z důvodu obtížných podmínek kolonizace), než k výkladu z ironické přezdívky osady lidí, kteří skrblí chlebem, tedy lakomců. Přes mnoho teorií o vzniku místního jména Krchleby zůstává toto pojmenování nejasné.
V závěru minulého dílu byla řeč o nově utvořených místních jménech, která vznikla uměle, a tudíž zcela nezávisle na krajině, minulosti a kultuře obce, a to nejspíše za účelem zakrytí staršího jména s jazykovým původem v němčině. Umělá jména však vznikala i před rokem 1945; motivací vzniku takových jmen byla určitá honosnost nebo módnost názvu. Příkladem je Lanškroun (z něm. Landeskrone - „koruna země“), jehož jméno upozorňuje na mimořádnou důležitost coby města ležícího na hranici Čech a Moravy. Podle Dr. Profouse je dokladem umělého jména i Květná: „České jméno Květná i německé jméno Blumenau […] byly dány […] po založení jako kytice květin s blahopřáním do budoucnosti.“ Ovšem ne vždy byla implikace umělého jména úspěšná: v roce 1495 byla Březová nad Svitavou (něm. Brüsau) při příležitosti propůjčení městských práv přejmenována na Winterberg, toto jméno se ale neujalo.
Jak je patrné, názvy obcí nezachovávají jen jméno, ale spolu s ním i představu o celé obci, její historii, okolní krajině, kultuře, o jejích obyvatelích, stavbách i právech. Při zpětném pátrání po skutečném významu však nesmí dojít k dezinterpretaci na základě místních pověstí a legend o vzniku jména či samotné obce, k výkladu tzv. lidové etymologie. O tomto fenoménu a jeho vlivu na výklad místních jmen pojedná poslední díl z miniseriálu Hřebečská místní jména.
Markéta Fišerová
Autorka se místními jmény zabývala ve své bakalářské práci Die Ortsnamen von Gemeinden im Gebiet Schönhengstgau: Kleine Untersuchung im Bezug auf die Herkunft der Namen na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni - práce přístupná zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat