Hřebečská místní jména: Vznik místních jmen na Hřebečsku

Chceme-li zjistit, co vlastně místní jména představují a znamenají, musíme se ohlédnout zpět do minulosti, kdy tato jména vznikala, postupem času ztrácela svůj význam a nabývala rozměr pojmu, označení, které přetrvalo dodnes. Kdo ale byli lidé, kteří ta místa pojmenovali? Proč si vybrali zrovna to či ono jméno? A co je k tomu vedlo? V třídílném seriálu se podíváme na odkaz našich předků – na místní jména, která přetrvala až do dnešních dnů.

Části seriálu: 1/3 - 2/3 - 3/3

Podle historiků byla oblast Hřebečska systematicky osídlována poprvé až ve 12. a 13. století. Toto zpoždění bylo dáno především neprostupností oblasti, neboť území Hřebečska bylo hustě zalesněno a až na staré cesty a starší slovanské osady zde nebyl náznak lidské přítomnosti. Ve 13. století přicházejí do oblasti Hřebečska německy mluvící lidé, jejichž východofranský a bavorský, případně slezský původ vyvozuje Gustav Korkisch z místních nářečí. Německy mluvící obyvatelstvo bylo převažujícím etnikem na tomto území a již začátkem 19. století se mluví o německém jazykovém ostrovu Hřebečsko (deutsche Sprachinsel Schönhengstgau).

Pro vznik místních jmen na Hřebečsku měl multikulturní ráz jejich obyvatel a kolonizátorů obrovský význam; spousta z místních jmen v oblasti Hřebečska má původ právě v německém jazyce, resp. ve východofranštině nebo bavorštině. To ovšem neznamená, že by čeština z území úplně vymizela. Nesmíme zapomínat, že část obyvatel – přestože menšinová – byla stále česká nebo slovanského původu.

Protože český a německý jazyk náleží každý k jiné jazykové rodině, jsou také pravidla vzniku místních jmen v tom kterém jazyce rozdílná. Pro česká místní jména jsou charakteristické přípony, které mají svůj význam (např. přípona –ov značí, že ves někomu náležela, významem místního jména Opatov je tedy „ves opatova, majetek opatův“). Charakteristickým rysem německých místních jmen je to, že se vlastně jedná o složeniny základního a významového slova, přičemž existuje řada typických základních slov (např. německý protějšek místního jména Opatov, tj. Abtsdorf, se skládá ze základního slova –dorf „ves“ a významového podstatného jména Abt „opat“, jejichž význam je tentýž jako v češtině, jedná se tedy o paralelní místní jména. Zajímavostí je, že nejstarší dochovaná podoba jména obce Opatov je latinská, tedy 1347 Abbatis nebo 1349 Abbatisuilla, pochopitelně s týmž významem. Toto jméno tedy zůstalo po více než šesti stoletích významově stejné). Přestože právě popsaný způsob vzniku českých a německých místních jmen je na území Hřebečska převládající, místní jména vznikala i dalšími způsoby: z obecných jmen bez přípon (např. Koruna, Schweine), zdrobněním (např. Víska – Döfles, Orličky), z předložkových pádů (např. Zábřeh, Mohren), zpodstatněním přídavných jmen (např. Dlouhá, Grünau), přidáním přívlastku (např. Březová nad Svitavou, Neu Bielau), složením (např. Kozínoha – Ziegenfuß) nebo vzájemným přejímáním (např. Augezd, Lanškroun).

Právě poslední ze jmenovaných způsobů nám připomíná, že česká a německá místní jména, stejně jako český a německý jazyk nebo etnika, zde existovala společně – nikoliv odděleně – vedle sebe a vzájemně se ovlivňovala. Důkazem tohoto soužití je například:

• vzájemné přejímání (např. Újezd -> Augezd; Schönwald -> Šumvald),
• vzájemný překlad (např. Orličky – Adlerdörfel; Glaseldorf – Sklené),
• přejímka ze třetího jazyka (např. německé místní jméno Mariakron, stejně jako český ekvivalent Koruna pocházejí z původního latinského pojmenování kláštera Corona St. Mariae),
• hybridní jména, tj. jména, jejichž komponenty mají původ každá v jiném jazyce (např. německé místní jméno Kaltenlautch: významové slovo Kalten- pochází z něm. „studený“, základní slovo lautsch je přejímkou českého slova „loučka“, česky Studená Loučka),
• identická místní jména, tj. jména, která jsou v obou jazycích totožná (např. obec Laudon pojmenovaná po slavném generálovi, po roce 1945 byla přejmenována na Mezilesí; dnes součást obce Cotkytle).

Po odsunu německy mluvících obyvatel (nazývaných sudetští Němci) byly některé obce nedostatečně znovuosídleny, a tudíž neschopné samosprávy. Tyto obce buď zanikly úplně nebo jejich správa přešla pod větší a hustěji osídlené obce v okolí. Tento neblahý osud potkal asi 40 % obcí (z celkového počtu 136 zkoumaných obcí), jejichž jméno zaniklo úplně nebo přežívá v podobě jmen místních částí.

Po roce 1945 – pravděpodobně v rámci protiněmeckých nálad - byly některé obce se jmény německého původu nebo se zdánlivě německými jmény přejmenovány označeními ryze českými. Byly to obce Čistá (původně Litrbachy), Hradec nad Svitavou (Grándorf), Mezilesí (Laudon), Pomezí (Limberk) a Strážná (Šumvald). S původními jmény zanikla i část historie těchto míst, neboť motivace pojmenování jsou úzce spjaty s tímto místem, jeho krajinou, minulostí, obyvateli a kulturou.

Markéta Fišerová

Autorka se místními jmény zabývala ve své bakalářské práci Die Ortsnamen von Gemeinden im Gebiet Schönhengstgau: Kleine Untersuchung im Bezug auf die Herkunft der Namen na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni - práce přístupná zde.