Svitavy mají dlouhou a zajímavou historii. Bylo to město hrazené, tedy opevněné, avšak pokud bychom se chtěli o opevnění Svitav dozvědět více, zjistíme, že informací je celkem málo. Přitom mnohá jiná města mají velmi detailně zpracovaný stavebně historický vývoj svého městského opevnění.
Z vlastního zájmu jsem se pustil do bádání kolem svitavských hradeb a výsledek zde předkládám laskavému čtenáři. Netrvám na tom, že moje názory na svitavské středověké opevnění jsou definitivní. O mnohém se dá diskutovat a v budoucnosti mohou být některé moje závěry opraveny. Přesto se domnívám, že moje pojednání může rozšířit obzory všem zájemcům, kteří se chtějí dozvědět více o středověkém opevnění města Svitav. Pojďme se tedy projít kolem svitavských hradeb a přibližme si něco ze svitavské historie.
Když zakládal biskupský lokátor Helembert von Thurm z podnětu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu v polovině 13. století v sousedství starší trhové vsi Svitava město Svitavy, zhostil se svého úkolu velmi dobře. Záměrem olomouckého biskupa bylo založit město, které by v rámci biskupské kolonizace hospodářsky i strategicky ovládlo zdejší území česko-moravského pomezí na důležité obchodní cestě.
Pro založení nového města bylo vybráno protáhlé návrší na pravém břehu řeky Svitavy v blízkosti zmiňované starší trhové vsi Svitavy. Na tomto návrší, obtékaném ze severní i jižní strany potoky a částečně i řekou Svitavou, nebyl dostatek místa pro založení města „na zeleném drnu“, jako tomu bylo například u blízkých měst Polička, Moravská Třebová, Jevíčko, Lanškroun či Vysoké Mýto. Uvedená města se vyznačují čtyřúhelným náměstím a pravoúhlou sítí ulic. Zdejší protáhlé návrší ohraničené zmiňovanými vodními toky tak umožňovalo založit město ulicového typu. Jako města ulicového typu lze uvést například Litomyšl, Hradec Králové, Jaroměř či Telč.
Biskupský hrad
 |
| Plán městského opevnění v 15. stol. (M. Fadrný) |
Aby Svitavy, ležící na důležité cestě z Čech na Moravu, mohly hrát významnější roli, bylo při jejich založení jistě uvažováno také o odpovídajícím opevnění. Zřejmě brzy bylo město obehnáno nějakými hliněnými valy doplněnými dřevěnými palisádami či ploty, jako tomu bylo například v blízkém královském městě Polička. Významný obranný prvek ale ve městě byl vybudován již v době jeho založení, v polovině 13. století. Byl to biskupský městský hrad, kde sídlil biskupský purkrabí (landrychtéř), který spravoval biskupská léna ve svitavském obvodu.
Podobné městské hrady vznikaly ve 13. století v řadě hrazených měst. Mnohé zanikly, jako právě v biskupských Svitavách a Mohelnici či v královských městech Polička, Chrudim nebo v Hradci Králové. V jiných městech přečkaly tyto městské hrady do dnešních časů v podobě krásných renesančních či barokních zámků. Jako příklad lze uvést biskupský zámek v Kroměříži či šlechtické zámky v Moravské Třebové, Telči, Jemnici a mnoha dalších městech. Informace o stavební podobě biskupského hradu ve Svitavách neexistují. Je však velmi pravděpodobné, že by se mohlo jednat o kastel středoevropského typu.
Z dob vlády posledních Přemyslovců i krále Jana Lucemburského a Karla IV. je řada dokladů o opevňování mnohých královských i poddanských měst kamennými hradbami a věžemi či existují zprávy o budování městských příkopů. Zmínky o opevňování Svitav z této doby chybějí. Přesto je málo pravděpodobné, že by město po téměř celé 14. století nic nepodnikalo pro zkvalitnění svého opevnění. Možná již někdy za vlády krále Jana Lucemburského a Karla IV. byly dřevěné palisády, ohrady a ploty kolem města postupně nahrazovány kamennou hradbou. Z roku 1322 je zaznamenána zpráva o opevňování města hradbou a vodním příkopem i v biskupské Mohelnici, která v mnohém sdílela podobný vývoj jako Svitavy.
Hradba z opuky
 |
| Kostel Navštívení Panny Marie (MV) |
První jasná zpráva o opevňování Svitav se týká až roku 1389, kdy olomoucký biskup Mikuláš udělil městu privilegium, kde nařizuje, aby si měšťané vybudovali lepší opevnění - věže, hradby, parkány a příkopy. I to by naznačovalo, že opevnění města před rokem 1389 existovalo. Konec 14. století byl ve znamení budování městských hradeb, na kterém se podíleli i poddaní z okolních vsí spadajících pod svitavský okrsek. Město bylo obkrouženo silnou kamennou zdí, jejíž síla dosahovala až 2 metry. Výšku hradební zdi lze odhadnout na 6-8 metrů. Jako stavební materiál byla použita opuka.
Hlavní komunikační cesta byla na obou koncích náměstí zabezpečena dvěma velkými branami, které výrazně převyšovaly hradební zeď. Horní branou poblíž kostela Navštívení Panny Marie procházela cesta, která se za městem větvila na dva směry. Vpravo vedla cesta směrem na Litomyšl, vlevo vedla cesta do královské Poličky. Dolní brána stála přibližně v místech, kde končí náměstí u Ottendorferovy knihovny. Odtud vedly cesty směrem na Jevíčko, Moravskou Třebovou, Olomouc a Brno.
Existovaly zde však i dvě menší brány. Jedna stála v uličce poblíž dnešního hostince U Rumpála. Tou vycházeli obyvatelé města ke kostelu sv. Jiljí, který i s farou stály mimo město. Je zřejmé, že touto branou se chodívalo na pobožnosti ke sv. Jiljí a také tudy procházely na hřbitov pohřební průvody z města. Poblíž této brány stál na řece Svitavě také mlýn. Byl to zřejmě mlýn Kastenmühle, zmiňovaný již ve 14. století. Další menší brána stála v uličce Pod Věží, kterou se vycházelo severním směrem do Lačnova, Opatova či vzdálenějšího Lanškrouna.
Vedle těchto dvou velkých a dvou menších bran existovaly dvě až tři malé branky či fortny, které umožňovaly měšťanům přístup na jejich polnosti a zemědělské dvory, které byly v okolí města, a naopak usnadňovaly vstup obyvatelům z předměstí či okolních vsí do města. Jedna taková fortna byla zřejmě v hradební zdi severně od kostela Navštívení Panny Marie, kterou přicházeli obyvatelé z Lačnova a Javorníka do města a na bohoslužby. Další jedna až dvě fortny byly v jižním hradebním pásu, kde se dnešní ulicí Erbenovou a Jiráskovou (v minulosti podstatně užšími) dalo vyjít z města na pozemky v této části předměstí nebo pokračovat po polních cestách do Čtyřiceti Lánů, Vendolí či Radiměře.
Vodní nástrahy
 |
| Ulička ke kostelu sv. Jiljí (MV) |
Významným doplněním městského opevnění byly vodní příkopy. Řeka Svitava a dva potoky, které ze severní a jižní strany z větší části obtékaly město, byly využity při budování vodních příkopů, které vytvořily před hradbami velmi dobrou přírodní překážku. Na západní straně města byl další přírodní překážkou rybník Schwemmteich a jeho močálovité okolí, které opět znesnadňovalo přístup k hradbám. Z tohoto rybníku vytékal potok, který zásoboval jižní městský příkop vodou. K severnímu pásu hradeb přitékal potok z Riegrovy ulice, kde byl na místě dnešního krytého bazénu a koupaliště od středověku Pivovarský rybník. Také tento rybník mohl být vzdálenější přírodní překážkou pro případné oblehatele města. Městské příkopy na severní straně byly napájeny vodou z tohoto potoka zhruba od dnešní ulice Soudní.
Hráze se stavidly a další vodní stavby (náhony) regulovaly podle potřeby výšku vodní hladiny v městských příkopech. Na východním obvodu města se voda ze severního i jižního vodního příkopu vlévala do řeky Svitavy, která v těchto místech také tvořila významnou přírodní překážku. U hlavních městských bran byly vodní příkopy překlenuty s velkou pravděpodobností kamennými mosty.
Před vodními příkopy byl podobně jako v jiných opevněných městech vybudován hliněný val, který znemožňoval případnému nepříteli přístup k samotným vodním příkopům a hradbám. Městské brány byly opatřeny i padacími mosty, aby se v případě nebezpečí mohlo město zcela uzavřít. U malých forten si vystačilo město zřejmě jen s dřevěnými mosty, které se daly v době nebezpečí snadno strhnout.
Kostelní střílny
 |
| Střílny na kostele Navštívení Panny Marie (M. Fadrný) |
Pravděpodobně suchý městský příkop byl na západní straně města, a to zhruba od dnešní ulice Horovy a T. G. Masaryka až k ulici Soudní. Toto relativně slabší místo v obranném systému města však bylo vyváženo vybudováním městského hradu, který stával někde mezi kostelem Navštívení Panny Marie a městskou hradbou v severozápadní části města. Srovnáme-li, jak bylo řešeno umístění městských hradů v jiných městech, lze předpokládat, že městský hrad i kostel Navštívení Panny Marie tvořily společný opevněný areál, který byl od města oddělen nejen hradbou, ale i vlastním příkopem. Jako příklad nám může opět posloužit umístění biskupského hradu v Mohelnici či královského hradu v Chrudimi, Jaroměři nebo Trutnově.
Jak již bylo výše zmíněno, mohlo se typologicky jednat o městský kastel středoevropského typu, známý z mnoha českých, moravských či rakouských a maďarských měst. V raných dobách Svitav byl městský hrad a kostel Navštívení Panny Marie místem, kde hledali obyvatelé města v době nebezpečí ochranu. Věž kostela svým zdivem i dochovanými střílnami dodnes ukazuje na její pevnostní charakter. Je dost možné, že svitavský městský hrad byl v husitských válkách i v období po nich sídlem premonstrátského konventu a kláštera z Litomyšle, který se do Svitav uchýlil v roce 1421. Při pohledu na plán stabilního katastru města z roku 1835 je zřejmá půdorysná anomálie severozápadní části hradeb, která by nasvědčovala, že v těchto místech mohl stát městský hrad.
Dalším obranným prvkem, avšak mimo městské opevnění, byl kostel sv. Jiljí. Již při svém založení ve 12. století byl pojat jako opevněný kostel pro obyvatele trhové vsi Svitava na levém břehu řeky Svitavy a tuto funkci mohl ještě po založení města Svitav dále plnit. V době obležení města mohl tento kostel sloužit jako předsunuté opevnění města na východní straně. Při jeho obsazení nepřítelem bylo toto návrší naopak výhodným strategickým místem pro oblehatele města. Na věži tohoto kostela, která je jistě středověkého původu, se dodnes zachovalo několik klíčových střílen.
Svitavy pod vládou kalichu
Vypuknutí husitských válek bylo zatěžkávací zkouškou i pro biskupské Svitavy a jejich opevnění. Město leželo na důležité cestě z Čech na Moravu a již v roce 1421 bylo husity obsazeno. Nedochovala se však žádná historicky doložená zpráva, že by se město v té době vojensky bránilo. Každý průchod vojsk městem byl doprovázen drancováním, pleněním a často i vražděním obyvatel. Dlouholeté války tak dovedly město na pokraj zkázy. Opevnění, které měšťané s velkým úsilím a náklady desítky let budovali, jim bohužel ochranu neposkytlo.
V držení města se během husitských válek vystřídalo několik husitských hejtmanů, avšak pravděpodobně žádný nedbal na opravu městských hradeb. Jsou zmiňováni Jeník z Mečkova, Vok ze Sovince či Pardus z Vratkova. Ani olomoucký biskup Pavel z Miličína, kterému bylo biskupské město Svitavy v roce 1440 vráceno, nebyl pro dluhy schopen město udržet a opět je dával do zástavy různým šlechticům. Byly to neklidné doby, české země byly dlouholetými válkami hospodářsky vyčerpané, došlo k úbytku obyvatelstva a ekonomická síla měst byla podlomena.
Mojmír Fadrný
Žádné komentáře:
Okomentovat