Jeden by řekl, že v konkurenci velkých hudebních festivalů a za předpokladu dalšího deštivého dne nemůže výlet do kraje, o kterém se v turistických průvodcích příliš nepíše, pokud vůbec, vzbudit velký zájem. Opak byl však včera pravda. Trasu po březích Moravské Sázavy absolvovalo šestnáctičlenná výprava, na kterou nespadla ani kapka.
Moravskou Sázavu výletníci, mezi nimiž bylo i čtyřměsíční miminko, sledovali od nádraží v Žichlínku, respektive od suchého poldru, který se v sousedství nádraží podél meandrující řeky rozkládá, až do Hoštejna nedaleko Zábřehu, který je oblíbeným výletním místem nejen pro účastníky táborů, které se v okolí přes léto konají.
Výletníci, většinou z Olomouce, však řeku tu a tam spustili z očí, například hned zkraje cesty, když vystoupali k jiné vodě, prý léčivé. Totiž k Mariánské studánce na Rychnovském vrchu, která byla zejména v 18. století významným cílem náboženských poutí. Zda je voda léčivá i nyní, zatím těžko po sotva několika hodinách od výletu soudit, chutná však je.
U studánky a lesní kaple, která nad ní stojí, si turisté vyslechli pověst o vzniku tohoto poutního místa, za další pověstí pak vyrazili přes les do sousedního Třebařova, kde stojí torzo středověkého augustiniánského kláštera. Pozornost si tu ovšem vysloužily nejen staleté zdi, ale i pasoucí se krávy. Někdo rád historii, jiný zvířata… A obojího bylo na zbytku cesty ještě dost. Kapličky, sochy, opuštěný tunel pod Krasíkovem, ovce, kůň; navíc se na lesní cestě nad řekou a olomoucko-pražskou tratí přidala ještě slušná úroda malin a jahod a sem tam nějaká houba. Kdo by odolal?
V Hoštejně pak přišla zasloužená orosená odměna a objevila se i jedna zatoulaná „ovečka“, která ráno nestihla sraz, a tak vyrazila skupině naproti, leč skupina šla nakonec jinudy. Ale našli jsme se, a tak se čísla vydařeného výletu vyrovnala – 17 kilometrů, 17 účastníků.
Martin Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat