sobota 13. května 2017

Jarní Březovsko ukázalo turistům své zajímavosti

Se začátkem jara se uskutečnil další hřebečský výlet. Jeho trasa pod názvem Muzlovské kolečko vedla okolím Březové nad Svitavou, přes zaniklý Muzlov, sousední Banín a březovskou rozhlednu Járy Cimrmana. Výletu se zúčastnilo patnáct turistů, mezi nimi i studenti olomoucké univerzity z Etiopie a Kolumbie.

Výpravu zaujalo hned půvabné zákoutí u brodu přes řeku Svitavu v Dlouhé, jen několik kroků železniční zastávky, kde výletníci vystoupili z vlaku. Zajímavé pro ně bylo i to, že se pohybují na zemské hranici mezi Čechami a Moravou a že ji několikrát během dne překročí.

Pozornost si při cestě proti proudu řeky, která tu je ještě spíše potokem, vyžádaly také četné stavby v oploceném areálu ochranného pásma tzv. březovských nebo také brněnských vodovodů, které byly vybudovány před první světovou válkou a v 70. letech minulého století a dodnes zásobují pitnou vodou velkou část Brna. Kvůli ochrannému pásmu tohoto vodního zdroje byla po roce 1948 vysídlena a zbořena vesnice Muzlov, z níž zůstal stát pouze jediný dům a ruina barokní kaple sv. Františka Xaverského, kterou si turisté prohlédli.

Cesta údolím Svitavy probouzejícím se do jara dále vedla mimo jiné kolem stařičkého Muzlovského tunelu, který patří k nejstarším na našich kolejích a před nedávnem jím projížděl i vlak s Jamesem Bondem na palubě. Ve filmu Casino Royale se ale nakonec objevily záběry pořízené dále po trati na Prahu. Poté se výprava na čas se Svitavou rozloučila a vydala se do české obce Banín, kde zaujaly zdejší statky typické pro oblast Hřebečska a také opevněný, původně gotický kostel sv. Barbory se samostatně stojící polodřevěnou zvonicí.

Přes pole se pak výletníci vydali zpět k Březové, aby na hraně svitavského údolí vystoupali na Dobře ukrytou rozhlednu Járy Cimrmana, ze které je dobře krytý výhled, z městečka je totiž vidět jen velmi malá část. Sestup kolem lanového parku potěšil zejména mladší účastníky výletu, v Březové pak ještě všichni nakoukli do kostela sv. Bartoloměje a po občerstvovací pauze už následovala cesta na nádraží (mimochodem jen pár desítek kroků od něj je někdejší továrna Oskara Schindlera) a domů. I když domů se moc nechtělo, protože výlet to byl velmi fajn, od samého rána prosluněný, dokonce padl nápad si ho ještě prodloužit cestou na hrad Svojanov. Ale to už by bylo s návratem domů horší...
















Martin Višňa

Žádné komentáře:

Okomentovat