Nepřehlédnutelnou dominantou kraje kolem Městečka Trnávky a Jevíčka je vrch Hušák, který se svými 626 metry převyšuje všechny okolní kopce a z jehož svahů porostlých hlubokým lesem (ze kterého ale bohužel užírá kůrovec a následná těžba) vyvěrá údajně léčivá voda, jak tvrdí místní pověsti vážící se k Holubí studánce. Tu nelze na procházce či vyjížďce minout a dost možná to bude jediné místo, kde na Hušáku narazíte na nějakého živáčka.
Je to už dávno, co mělo dojít u Předního Arnoštova pod Hušákem ke krvavé bitvě. Jednoho z raněných vojáků, který trpěl nejen bolestmi, ale i svírající žízní, zaujalo na obloze hejno holubů letící k lesu. Voják je pozoroval s tím, že ptáci jistě budou vědět, kde pramení voda, a kde tedy žízeň svou uhasí. A skutečně. Hejno ho dovedlo pod kamenitý vrchol Hušáku, kde vyvěral silný pramen. Když se voják z posledních sil napil, nejen že uhasil žízeň, ale jeho tělo se zázrakem pozbylo šrámů a bolesti. Na památku oněch ptáků se pak pramenu začalo říkat Holubí.
Jiné verze pověsti nemluví o vojákovi, ale o nemocném domkáři, jednou z Pacova, podruhé z Chornic. Přišel o sílu a cit v rukou, které mu dávaly obživu, špatně chodil. Jednou se mu však do spánku vkradl zvláštní sen: viděl krásnou paní, která se vznášela nad stromy a poradila mu, ať sleduje bílou holubici, ta ho dovede k prameni, kde opět přijde ke zdraví. Když se vzbudil, sen mu vrtal hlavou. Před domem si ale všiml bílé holubice, která se ve větvích vyhřívala na ranním slunci, po chvíli ale popoletěla do sousedství. A pak dál a dál. Domkář ji následoval, co mu síly v ochablých končetinách stačily, až byl celý znaven doveden až k pramenu. Když do něj ponořil své nohy, ucítil, že se do nich vrací síla, stejně tak se tělo uzdravovalo po umytí rukou, prsou a dalších částí. O domkařovu zázračném uzdravení se brzy vědělo všude, k prameni začali proudit nemocní z celého kraje a z vděčnosti za návrat zdraví tu vystavěli malou kapli, která se stala poutním místem. Zdobí ji bílé holubice a socha oné ženy ze sna – Panny Marie.
Ať už to bylo jakkoliv, je Holubí studánka příjemným místem k zastavení při putování po cestách ve svazích Hušáku. Možností, kudy se k ní vydat, je několik, značených i neznačených, pěších či cyklistických. I s ohledem na veřejnou dopravu si na následujících řádcích přiblížíme trasu z Městečka Trnávky, cílem budou Chornice, od vlakového nádraží k vlakovému nádraží to je přes vrchol Hušáku necelých dvanáct kilometrů. Téměř po celou dobu přitom budeme sledovat turistické značky, na modrou se upneme ve středu Trnávky, rozcestník je u autobusové zastávky. Několik desítek metrů půjdeme proti proudu Pacovky, kterou následně překročíme a už úvozovou cestou stoupáme nad trnávecké domy. Netrvá to dlouho a už se ukáže ve výhledu kostel sv. Jakuba staršího, kolem něhož jsme šli z nádraží, o něco výše pak už je jako na dlani velká část Trnávky, nad níž se tyčí vrch se zříceninou Cimburka. V těchto místech také přecházíme plánovanou trasu tzv. Hitlerovy dálnice, s jejíž stavbou se před desetiletími začalo právě u Trnávky a Jevíčka.
Až na kraj lesa cesta stoupá pozvolna, ve stínu stromů nás čeká o něco prudší úsek, ale nic nezvládnutelného, pokud zrovna nepřijde silný déšť či vichřice. Modrá značka nás dovede až na rozcestí V Rejdu, odkud sledujeme značku zelenou, k Holubí studánce to odtud není vůbec daleko, zároveň ale není nutné úplně spěchat, protože mezi stromy se odtud nabízejí omezené výhledy do okolí – nevšimnout si nelze například křenovského kostela nebo pacovské zvonice. U studánky je pak možné se nejen osvěžit, případně pomodlit, ale i chvíli posedět, případně si opéct buřty – samozřejmě s tím, že jsme v lese, tedy je třeba oheň hlídat a před odchodem řádně uhasit.
Nyní je možné si vybrat. Od Holubí studánky je možné pokračovat po vrstevnici k dalšímu pramenu, zvanému Černá studánka, a dále až dokud nenarazíme zase na zelenou značku. Anebo hned za loveckou chatou, která u poutního místa stojí, vyrazit po zelené do svahu a zdolat vrchol Hušáku. Z kamenitého vrcholu se sice nedá nabažit výhledu (a že by stál určitě za to!), ale upoutá několika menšími skalami a roztodivnými, až tajemně vyhlížejícími stromy. Navíc je tu ten pocit zdolání jednoho z nejvyšších hřebečských vrcholů, že?
Cesta dolů vede i nadále po zelené značce, a to až na rozcestí Pod Hušákem, odkud půjdeme po modré po silnici směrem k Chornicím – a kdyby nebylo značek, skvělým vodítkem je vysoká věž chornického kostela. Až k němu po cestě mezi lány a přes zmiňovanou dálnici dojdeme, zbývá vyřešit otázku, jestli se dostat z Chornic domů autobusem přímo ze středu obce, nebo pokračovat ještě kousek cesty k místnímu nádraží na vlak.
Z rozcestí Pod Hušákem je také možné pokračovat po zelené značce, která dovede až na jevíčské náměstí. Po cestě nelze neminout pomník více než 140 sovětských zajatcům, kteří za druhé světové války byli internováni v táboře u Vísky, kde podlehli epidemii skvrnitého tyfu a pohřbeni byli právě zde pod Hušákem, respektive pod sousedním menším vrcholem Líšnice.
Nicméně je důležité upozornit, že podle další z místních pověstí není dobré chodit na Hušák po klekání. Řádil tu prý duch, který procházejícím na jedno škubnutí stahoval oblečení z těla. Prý šlo o ducha jednoho muže z Městečka Trnávky, který do lesů na Hušáku utekl před verbíři, tam jej ale zastřelil hajný, který si myslel, že to je dlouho hledaný pytlák... Zprávy z poslední doby o žádném takovém dění nemluví, ale na každém šprochu pravdy trochu, že?
Trasa
Městečko Trnávka – modrá značka – rozc. V Rejdu – zelená značka – Holubí studánka – Hušák – rozc. Pod Hušákem – modrá značka – Chornice / cca 12 km /
mapa
Martin Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat