pondělí 25. ledna 2021

Moravskotřebovské Peklo včera a dnes

Není peklo jako peklo. Pokud si pod tímto označením představíte temné místo věčného utrpení hříšníků, budete v Pekle u Moravské Třebové překvapeni. To nejhorší, co může člověka na paloučku uprostřed lesa potkat, je zavřený bufet, který zde občasně funguje. Jinak je tu klid a mír a mezi stromy prosvítá k dřevěnému altánku s ohništěm slunce. 

Nebylo to tak ale vždy, v Peklu bylo v minulosti rušno. Před sto lety bylo totiž oblíbeným výletním místem nejen obyvatel Moravské Třebové, nad studánkou, od níž si voda klestí cestu úzkým romantickým údolím k městu, stála celá osada čítající restauraci s venkovním posezením, taneční parket, kuželnu, také vily s možností ubytování a s lázněmi. Mířili sem výletníci, ale také účastníci tanečních zábav, nejrůznějších slavností a srazů, například místních spolků, v zimě pak milovníci zimních sportů, kteří si užívali sáňkování či lyžování v okolí. Kromě výletů se tu pořádaly různé taneční zábavy, slavnosti nebo třeba srazy místních spolků, v zimě se tu sáňkovalo i lyžovalo. 

Letovisko žilo ještě i po druhé světové válce, to už ale byla jeho největší sláva tatam a postupně pustlo, až byla většina objektů zdemolována. Stát zůstala pouze jediná hrázděná budova, v níž bývá sem tam otevřený zmíněný bufet, a někdejší kaplička nad pramenem, jehož voda stále zurčí a po většinu roku je pitná. Po ostatních budovách téměř nezbylo stop, kus palouku zarostl, jen pár cihel těsně u cesty připomíná existenci jedné z lázeňských vil, pokud si je tu tedy někdo "neodložil"... 

Ale pěkně je tu pořád a už cesta sem, která trvá od moravskotřebovské vojenské školy po zelené značce zhruba půlhodinu, je příjemná a ve stínu vzrostlé aleje. Z Pekla je pak možné pokračovat dále po zelené přes vrch Hušák až do Jevíčka, anebo se po červené vydat k rozhledně Pastýřka, z níž je parádní výhled na široké okolí Moravské Třebové s nepřehlédnutelnými krajinnými dominantami, jako jsou Hřebečovský hřbet či Rychnovský vrch a Třebovské hradisko. 

Ještě než se ale fotograficky vrátíme v čase, je třeba zmínit, že Peklo se tomuto místu říká vlastně omylem, vinou špatného překladu. V němčině se lokalita jmenuje Hellgraben, Světlý důl. Někdo však kdysi zřejmě zaměnil německé "hell" (světlý) za "Hölle" (peklo). V mapách pak můžete najít také název Čertova rokle jako označení celého údolí Světlého potoka. Jak to ale tak bývá, na každém šprochu může být pravdy trochu – a podle pověstí tu můžete narazit na některé nadpřirozené bytosti. Každou noc prý k pramenu pádí za osvěžením jezdec na jednonohém oheň sršícím koni, má jít o zakleté bratry, kteří tu kdysi spáchali sebevraždu. U pramene se prý také dříve objevovaly tančící víly...  





Martin Višňa
s využitím: J. Martínková, J. Šmeral – Pověsti Moravskotřebovska
foto: historické Schoenhengstgau.eu, aktuální M. Višňa

Žádné komentáře:

Okomentovat