Z fronty Hřebečovského hřbetu vystupuje hned několik výrazných vrchů, nejzajímavější z nich je bezesporu Roh (něm. Hornberg), který se zvedá jižně od známého tunelu a estakády. Se svými 660 metry je z hřebečovských kopců nejvyšší a má přitom nejblíže k tomu, aby se od masivu s pomocí Stříbrného potoka oddělil a osamostatnil. Dal také pojmenování přírodní rezervaci, která byla na ochranu prudkých východních svahů hřbetu vyhlášena – no a právě na Roh a okraj chráněného území Rohové se v tomto tipu na výlet podíváme.
Roh se skutečně podle odborníků může v budoucnosti stát samostatnou stolovou horou, oddělenou od "mateřského" hřbetu, a to díky erozi a Stříbrnému potoku, který vrchol ze západu a severu obtéká a zařezává se do hlubokého údolí, které postupně přetíná úzkou šíji mezi hřbetem a vrcholem Rohu. Podobně má nakročeno například i severněji se zvedající Strážný vrch s rozhlednou u Nové Vsi.
Hřebečovská kuesta přitom léta zajímá vedle geologů i zástupce řady dalších odborností a profesí, nevyjímaje botaniky, zoology nebo ekology. Už na konci 19. století byl u Hřebče objeven dnes v ČR kriticky ohrožený ploštičník evropský, prokázán tu je například výskyt žlutých květů starčku skalního a zastoupen je také tis červený, z živočichů byl pozorován například tesařík alpský. O ochranu zdejších starých bukových lesů a strmých svahů usilovali odborníci již v 60. letech 20. století, ke zřízení přírodní rezervace Rohová došlo až v roce 1998. To už v některých místech došlo k zásadním zásahům do původního přirozeného lesa, který měl až pralesovitý charakter, a dalším nezabránilo ani vyhlášení rezervace.
Ta byla nakonec po téměř dvaceti letech rozdělena: zatímco severní část, tedy od Hřebče zhruba k vyhlídce Nad Doly a bývalému dolu Gerhard, byla prohlášena přírodní rezervací Hřebečovský les, jižní části se dostalo vyššího stupně plošné ochrany – suťové lesy na svazích od Hřebče přes Roh k silnici mezi Křenovem a Pohledy je od roku 2019 chráněna jako národní přírodní rezervace Rohová, čímž byla potvrzena výjimečnost této cenné lokality. Více si o ní můžete přečíst tady.
Dobýt vrchol Rohu a projít se po hraně jeho svahů a podél hranice rezervace Rohové není nic obtížného. Míst, odkud vyrazit na cestu, se nabízí hned několik. Nejkratší cesta na vrchol Rohu vede po červené turistické značce od horní autobusové zastávky v Kamenné Horce, jen o kousek dále je to od hřebečské vyhlídky U Tety. Protože ale na Hřebči naučná stezka Boršovský les, která prozrazuje spoustu zajímavého o zdejší krajině i lidských zásazích do ní, končí, dovolíme si v našem tipu na výlet zvolit jako výchozí místo Boršovskou hájenku, u níž stezka naopak začíná. Kousek od hájenky, v níž se dá v sezoně (v běžné době) i občerstvit či ubytovat, zastavuje autobus (zastávka Boršov, státní statek), takže dostat se sem není těžké ani veřejnou dopravou.
Pokud chcete z naučné stezky vytěžit co nejvíce informací, můžete se držet zamýšleného směru a pořadí a informačních tabulí, projdete tak například kolem Boršovského rybníčku na lesním paloučku nebo kolem památníku, který tu byl usazen roku 1898 k 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Námi navržená trasa se ale pořadí tabulí příliš nedrží, naopak už za vodními nádržemi nad hájenkou nabírá směr pod Hřebeč – to abychom při cestě z Boršova nebyli ochuzeni například o zastávku u makety vstupu do staré hornické štoly, která připomíná, že se suroviny dobývaly i tady na jih od známějších dolů a úzkokolejky.
Od tzv. vysokého mostu už silnička začne lesem stoupat proti proudu zmiňovaného Stříbrného potoka, trochu se člověk zadýchá, ale když se objeví na kmenech červená turistická značka, je odbočka na vrchol Rohu blízko a k samotné kótě 660 m n. m. není vůbec vysoko. Za výhledy k Moravské Třebové je nutno trochu popojít, ale opatrně, až k vrcholu zasahuje hranice chráněného území, kde je pohyb povolen pouze po vyznačených cestách, a navíc se ocitáme na hraně prudkého svahu a při pohledu z ní by se leckomu mohla zatočit hlava.
Po červené značce se dá pokračovat dále po hraně svahu směrem k Mariánskému obrazu, při pozvolna klesající cestě nelze přehlédnout kameny vyznačující hranice lesních revírů. U Mariánského obrazu je možné si chvíli odpočinout pod přístřeškem. Ještě kousek cesty pak urazíme za sledování červené značky kolem vrchu Písečná, to už se ve výhledu přes pole objevují větrníky nad Pohledy. K vesnici, kde je náš cíl, přitom zamíříme za chvíli – než se červená vedená podél pole znovu ponoří do lesa, opustíme ji a vydáme se po neznačené pěšině, která nás vyvede pod serpentýnami.
Ještě předtím ale narazíme na malou, částečně dřevěnou lesní kapli, která ještě před pár lety vypadala na spadnutí. Zchátrala po druhé světové válce, dříve o ni ale místní pečovali a třeba při vypuknutí epidemie cholery v 19. století sem každý den chodívala prosebná procesí. Kapli na místě dřívějšího kříže s obrázkem Panny Marie nechal postavit kolem roku 1830 Hans Knötig z Pohledů ovlivněn velmi živým snem, v němž viděl na půdě jednoho z domů v Podlesí u Březové sochu Panny Marie v zuboženém stavu. Na místě skutečně sochu našel, podařilo se mu ji získat a následně ji zrestaurovanou umístil do nově vybudované kaple.
Od kapličky je to už jen kousek k silnici a po pevné cestě zase jen kousek do Pohledů, kde vedle některých původních stavení a statků zaujme především kaple sv. Víta, pozdně barokní z roku 1737, podle památkářů jde o velmi kvalitní příklad drobné venkovské sakrální architektury z 18. století. K tomu nutno dodat, že nedávno prošla rekonstrukcí a je opravdu ozdobou obce. No a blízko kaple je zastávka autobusové linky ze Svitav do Březové, tedy jsme v cíli naší procházky...
Trasa
Boršov, zast. bus st. statek – NS Boršovský les – podél Stříbrného potoka – červená značka – Roh – U Mariánského obrazu – kaplička sv. Víta – silnice 366 – Pohledy, zast. bus U bytovky / 10,5 km / mapa
Martin Višňa
s využitím: NS Boršovský les, ochranaprirody.cz
foto: M. Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat