Hřebečsko: Skřítek Hugo provází hřebečskou důlní krajinou už patnáct let

sobota 24. května 2025

Skřítek Hugo provází hřebečskou důlní krajinou už patnáct let

Patnácté "otevřeniny" letos slaví Hřebečské důlní stezky, značené turistické trasy, které primárně provázejí hornickou minulostí Hřebečovského hřbetu, ale také po zajímavých místech jeho okolí. Otevřeny byly na sv. Prokopa, v neděli 4. července 2010, nechyběly při tom děkovné proslovy, hornické písně, kostýmy a samozřejmě procházka po části stezek, svezení po úzkokolejce do Mladějova a také prohlídka expozice ve sklepení moravskotřebovského zámku. Už v době otevření byl o stezky na historickém pomezí Čech a Moravy zájem a ten trvá i po patnácti letech, sami se tu procházet či projíždět na kole jen tak nebudete.

Vyhlídky, portály starých štol, úzkokolejka, rezavý potok a také "měsíční" povrch hald v areálu někdejších závodu Hřebeč – to jsou hlavní lákadla, za kterými sem turisté z okolí i z dáli míří, navíc se mohou od "maskota" a průvodce skřítka Huga dozvědět spoustu zajímavostí o zdejší krajině i lidech, kteří v ní žili a žijí. Samozřejmě patnáct let je poměrně dlouhá doba, za kterou se leccos změní. Dřevěné prvky na stezkách jsou ohlodané časem i vandaly, na navigačních cedulkách přibylo rzi a třeba výhled z altánu nedaleko vysílače na vrchu Hřebečov zmizel – stromy povyrostly a altán zastínily. Člověk se ale nemusí cítit podveden, vždyť altán mu může stále dobře posloužit při špatném počasí a výhled je jen o kousek dále z průseku pro elektrické vedení do hřebečského areálu. Omlazovací kúra a údržba by ale některým místům na stezkách již prospěly, to je pravda. A drobet mrzuté je, že již nefunguje původní web, jehož součástí byla online klikací mapa. Současné pdf není tak elegantním řešením, ale zase si ho můžete vytisknout.

Tento příspěvek nicméně nemá být stížností. Naopak má být připomínkou toho, jaká dobrá věc se před patnácti lety podařila. Kam se člověk rád vrací a čím se rád pochlubí ostatním, jak mimo jiné napovídají i reportáže z uskutečněných výletů s turisty od Olomouce (viz zde).

Ostatně přiložené fotky jsou aktuální a pocházejí z výletu na přání pro jednu turistku z Prostějova. Ve čtyřech lidech jsme o nedávné slunečné sobotě odstavili auto u Tety a po zacházce ke kapli sv. Josefa a k tunelovému portálu pod ní jsme zamířili vedeni Hugem a cedulemi varujícími před poddolovanou krajinou do lesa. Ano, u vyhlídkového altánu jsme si výhledu neužili, ale jak už jsem naznačil výše, na své jsme si přišli o kousek dále pod elektrickými dráty. Přímo pod námi hřebečský areál s haldami, před námi v dáli Moravská Třebová a ještě za ní kopce Zábřežské vrchoviny s větrníky nad Grunou. Účastníky zájezdu překvapila vyhlídka Nad doly, jejíž plošina visí z prudkého svahu, a nedlouho poté i svižné klesání z hřebenové pěšiny k asfaltce hluboko pod námi. Někde tam by měla být také maketa vstupu do někdejšího dolu Josefka, ale ve vzrostlé vegetaci jsme ji nehledali a pokračovali k dalšímu zazděnému dolu zvanému Gerhard.

To už jsme byli i nablízku kolejím mladějovské dráhy, po které bychom během pár minut pohodlně došli do hřebečského areálu a k oné měsíční krajině zdejších hald, kterou chtěla prostějovská známá vidět především. Vybrali jsme si však náročnější variantu. Zamířili jsme ještě k vodní štole, z níž vytéká rezavý potok, a pak se jali hledat cestu k haldám odspodu. Dali jsme si trochu do těla a sem tam si při přeskakování a dalšího zdolávání hald nebyli příliš jistí, ale pokořili jsme je. Výhled z "Měsíce" ku Třebové byl za odměnu. Protože nám to ale nestačilo, zlehka jsme nakoukli do torza hlavního objektu někdejšího závodu. Pak už zbývalo jen po "staré" silnici vystoupat znovu k Tetě, kde jsme náš desetikilometrový okruh zakončili.