Výletníci navštívili lázně, které nejsou

Zaniklé lesní lázně Balda se staly cílem dalšího z pěších výletů po koutech Hřebečska. K pramenu osvěžující vody a poutní kapli Panny Marie Sněžné, které lázně dodnes připomínají, se o uplynulém víkendu vydala dvacítka turistů, během teplého letního dne si prohlédli také třeba Stašov a prošli se kolem soustavy rybníků nad Jedlovou. 

Na cestu se výprava vydala ze vlakové zastávky u Květné, zeleným, svěže působícím Květenským lesem prošla až ke křižovatce cest z Pomezí, Radiměře a Stašova. Z okraje lesa se tu nabízel pěkný výhled na Poličku a okolí s oblinami Žďárských vrchů na horizontu. Před Stašovem se turisté zastavili u pramene Křetínky, která se později kroutí pod hradem Svojanovem a u Letovic předává své vody Svitavě, tady ale je teprve téměř nepatrným potůčkem. Stašovem pak skupina výletníků prošla až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, do nějž nakoukli alespoň přes mříž ve dveřích, a krátce nato už stoupali nad vesnici, aby později klesali alejí k rybníkům u Jedlové.

Tady se turisté potkali se střídajícími se účastníky tábora, známka toho, že Balda již není daleko. A skutečně brzy se výprava ocitla v místě někdejších lázní, kde se kdysi léčila bysterská vrchnost, němečtí podnikatelé a také třeba Jaroslav Vrchlický. Stop po zámečku či kuželnách, které tu tehdy stály, minimálně, ve stínu stromů tu dodnes stojí jen kaple a další dva domy, pramen vody, která léčila plicní onemocnění, revma a prý snad i neplodnost, je z pěkného altánu sveden do novější "studánky" s kohoutkem. Turisté si přitom nemohli nevšimnout, že ve vodě si tu sedí žába, asi ona pověstná žába na prameni. Během zdejší přestávky si také vyslechli něco málo k historii lázní, které zanikly po první světové válce, i k záboru Poličky nacisty na podzim 1938.

Z Baldy výletníci pokračovali dále ku Poličce po červené turistické značce, ještě poměrně nedaleko z ní ale na chvíli sešli. Důvodem byla další kaplička stojící osamocená u jedné z lesních cest, v její blízkosti si turisté prohlédli i menší studnu, bohužel bez vody a dost zaneřáděnou. Pak už cesta ubíhala a rodiště Bohuslava Martinů se blížilo. Protože ale už bylo celkem horko, většina výpravy vzala v Poličce před odjezdem domů zavděk osvěžením zdejším zlatavým mokem, někteří ovšem chvíle využili ke krátké procházce po malém historickém centru.