Dvanácté září, Berlín. Na sjezdu vládnoucí nacistické strany v Norimberku hřímá Adolf Hitler, že utlačování Němců v Československu musí skončit. V pohraničí následně propuká ozbrojené povstání, z Habartova na Sokolovsku, ze Šluknovského výběžku nebo z Liptaně na Osoblažsku jsou hlášeni mrtví, v podstatě první oběti druhé světové války. Další jména připisuje o něco později bitva o Moravskou Chrastovou, která se po záboru většiny Hřebečska stala hraniční obcí, ale Němci ji chtěli také připojit ke své říši...
Počty příznivců Sudetoněmecké strany Konrada Henleina (SdP), která vyhrála v roce 1935 v Československu volby, samozřejmě rostly i na převážně německém Hřebečsku. A s tím, jak henleinovci stupňovali dle pokynů z Německa své požadavky vůči vládě, a také díky březnovému anšlusu Rakouska, bylo je i více vidět a více vystrkovali růžky. Například ve Svitavách se 1. května 1938 sešlo při oslavách Svátku práce prý až 20 tisíc stoupenců této partaje, do Moravské Třebové se sjelo na 12 tisíc lidí, do Lanškrouna se dorazilo dalších 5 tisíc s heslem Chceme jednu říši, jednoho vůdce. Protičesky byl laděný i květnový svitavský pochod Pro Adolfa a pro Konrada, červnové oslavy slunovratu a další akce, protesty provázely i obecní volby. Vyhlášenou částečnou mobilizaci zase provázely úprky některých Němců do říše, ale také napadání českých obyvatel měst a obcí. V červenci byl za spolupráci s říšským Abwehrem zatčen Oskar Schindler.
Po zmíněném Hitlerově projevu moravskotřebovským náměstím znělo hajlování a slova o brzkém osvobození národa, shromáždění rozehnala policie a vojáci. Nejrůznější provokace pak pokračovaly v následujících dnech, například v Grándorfu (Hradci nad Svitavou) se s Němci, po vyhlášení všeobecné mobilizace místní němečtí vůdci nebo dokonce i například farář v Křenově vyzývali k neuposlechnutí mobilizačního rozkazu. Henleinova strana, která jen ve Svitavách tehdy měla přes 3 tisíce členů, byla zakázána, její okresní vedoucí Julius Hönig a další byli zatčeni, rozpuštěny byly i některé německé spolky. I když toto byly události, které českou menšinu v těchto neklidných dnech konejšily, že by přece jen mohlo být lépe, zbývalo jen několik málo dní do přijetí osudné mnichovské dohody, která pro Československo znamenala povinnost odstoupení sudetoněmeckých území Hitlerově říši.
Převážně německé pásmo
 |
| Wehrmacht v Lanškrouně (Realfoto) |
O Hřebečsku se ale rozhodlo až o několik dní později. Tzv. páté okupační pásmo převážně německého charakteru bylo stanoveno mezinárodní komisí 5. října, přičemž nutnost připojení Hřebečska k říši prosazoval sám Hitler s tím, že se vzdá německých ostrůvků v okolí Brna, Jihlavy, Olomouce a Vyškova. Nutno dodat, že už před mnichovským jednáním požadoval připojení k říši například poslanec Franz Hodina z Městečka Trnávky nebo právě výše zmíněný Hönig. Zábor Hřebečska se zdůvodňoval především z národnostního ohledu (a navíc podle výsledků sčítání lidu z roku 1910!), ale stačí se podívat na mapu a každému je jasné, že Německo svým územím chtělo prorůst co nejvíce do československého vnitrozemí, přerušit důležité dopravní tepny a zabrat průmyslové podniky podél nich. Páté pásmo mělo být obsazeno mezi 8. a 10. říjnem.
Řada českých obyvatel Hřebečska utíkala do vnitrozemí hned po 30. září, pokyn k evakuaci státních zaměstnanců z úřadů, pošt, škol či železnice přišel po vyhlášení pátého pásma 6. října. Z Lanškrouna odešla více než tisícovka českých obyvatel, ti chudší mířili mimo jiné do sběrných táborů v České Třebové či v Ústí nad Orlicí, činnost ukončila zdejší česká škola nebo tabáková továrna, jejíž zaměstnanci byli přeloženi mimo jiné do Českých Budějovic, Jihlavy nebo Hodonína. Podobně prchali za dorážení německých ordnerů čeští obyvatelé a státní zaměstnanci ze Svitav, z nich zůstali pouze ti, kteří museli předat své úřady. Ve městě následně zůstalo asi 50 rodin, většinou smíšených manželství, 130 českých rodin odešlo. V Březové zůstalo asi 40 Čechů, česká škola se přestěhovala do nedalekého Svojanova. Moravskou Třebovou jako poslední zástupci československé státní moci opustili 9. října představitelé vojenské školy, kterou do té doby prošlo na 700 chovanců a která byla přesunuta do Hranic. Třebovské okresní hejtmanství bylo přemístěno do Boskovic, četnická stanice do Jevíčka, budované vojenské letiště ve Starém Městě převzal wehrmacht, letadla luftwaffe se objevila zkraje listopadu. Blízké Loštice volily jako útočiště židovské rodiny z Mohelnice, dvacítka českých rodin ve městě zůstala. Naopak kdo se vrátil, byli dříve zatčení místní představitelé SdP a německých spolků.
Zároveň s úprkem českých obyvatel, Židů a německých odpůrců nacismu se Němci připravovali na příchod wehrmachtu, který znamenal vysněné osvobození a připojení k říši. Města a obce zdobili prapory s hákovým křížem a portréty Hitlera, ve Svitavách vyrostla před školou na náměstí tribuna, z níž později přivítal německé vojáky starosta města Anton Pikna. Příjezd wehrmachtu v poledne 10. října doprovázelo houkání sirén a zvonění kostelních zvonů, v ulicích a na náměstí se tísnily davy lidí, kteří přišli pozdravit osvoboditele. Generál Joachim Witthöft, který velel pěšímu pluku, který Svitavy obsadil, se brzy stal čestným občanem města, stejně tak někteří další představitelé wehrmachtu a policie. V Lanškrouně přivítali německé vojáky už 8. října, náměstí tehdy pojmenovali po Hitlerovi a Henleinovi.
Okupace Poličky
 |
| Pohled k Pomezí a Poličce od Květenského lesa (MV) |
Zabrána byla k 10. říjnu většina Hřebečska, ale i několik obcí, které převážně německé rozhodně nebyly. To je případ ryze českého města Polička, kde žilo mezi 6 tisíci obyvatel pouze na 150 Němců. Po několika dnech těžkých jednání, nejrůznějších delegací a stížností se sice němečtí vojáci stáhli ze středu města, Horní Předměstí ovšem dále zůstalo obsazeno, mimo jiné i kvůli kontrole silnice k nedaleké vojenské muniční továrně, která byla během okupace vyrabována – co se nestihlo evakuovat do okolních obcí a do muničky v Bohuslavicích nad Vláří, bylo následně odvezeno, poškozeno či zcela zničeno Němci. Až s 24. listopadem bylo Horní Předměstí ze záboru „propuštěno“ a hranice mezi druhou republikou a říší se posunula na křižovatku oddělující předměstí od Limberku (Pomezí).
V Brněnci, který byl začátkem října také zabrán, a to až po moravskou zemskou hranici, sepsali čeští obyvatelé memorandum, aby byla obec ponechána Československu, v záboru se ocitly i obce v okolí jako Chrastavec, Vítějeves nebo Rohozná z poličského okresu. Jedinou nezabranou obcí soudního okresu Svitavy byla Moravská Chrastová, kterou od českého Brněnce dělí pouze řeka Svitava a železniční trať a kde žilo v roce 1930 zhruba 800 Čechů a 500 Němců. K obsazení Chrastové ale mělo dojít brzy. Podle rozhodnutí hraniční komise z 24. října mohla být obec obsazena, což byl prý poslední impulz k jejímu ozbrojenému přepadení, které připravoval Julius Hönig a svitavští ordneři podpoření místní pořádkovou policií a s organizací pomohli i němečtí záložní poručíci československé armády a samozřejmě chrastovští příznivci nacismu.
Boj o Moravskou Chrastovou
 |
| Z rekonstrukce bitvy v roce 2013 (Četnická pátrací stanice Pardubice) |
K přepadení Moravské Chrastové došlo v ranních hodinách 31. října. Útočníci se večer předtím sešli ve Svitavách, další pak ve Čtyřiceti Lánech a Grándorfu, k útoku se pod rouškou noci chystali v Březové. S druhou hodinou ranní útok začal. Dozorce finanční stráže u Lidového domu v Chrastové zastavil dvě nákladní auta, která přijela od Březové, záhy byl sražen k zemi a zbytek posádky vtrhl do Lidového domu, další ozbrojenci se od Březové ještě blížili. Lidovým domem, kde byly ubikace členů družstva Stráže obrany státu (SOS), zaměstnanců celního úřadu a finanční stráže, se rozezněl poplach. Ordneři ovšem všechny zajali a odvezli. Přepadeni byli i zdejší četníci, jednomu se podařilo ještě předtím uprchnout. Cílem ozbrojenců byl i obecní úřad, útočili také proti místním obyvatelům a postupovali do Půlpecnu, Chrastové Lhoty a k Rozhraní. Ve Lhotě ordneři zajali vojáky roty, jejíž část tu byla ubytována v místním hostinci.
Z Rozhraní se podařilo před ozbrojenci uprchnout českému učiteli Josefu Gruntovi, který se s rodinou dostal až do Letovic, kde nahlásil přepadení Moravské Chrastové četníkům, a následně vyrazil zburcovat vojsko. Část boskovického četnického pohotovostního oddílu vyrazila z Boskovic směr Chrastová krátce po 4. hodině, vojáci 13. pěšího pluku o hodinu později, postupně se přidali ještě členové SOS přemístění ze Šumperska a zbytek četnického pohotovostního oddílu. Už od třetí hodiny měli poplach i vojáci umístění na Rozhraní.
 |
| Pomník padlým v boji o Chrastovou (MV) |
Českoslovenští vojáci při svém postupu k Chrastové zajali velitele říšské pořádkové policie ze Svitav, který chtěl uvolnit cestu k záboru Letovic, a dali ordnerům ultimátum. To nebylo uposlechnuto, naopak se rozhořel prudký boj – a to i přesto, že české ozbrojené síly měly zakázáno použití zbraní. Velící plukovník Čejka byl ale rozhodnutý Moravskou Chrastovou osvobodit. A tak se také stalo, během dopoledne byly německé ozbrojené skupiny vytlačeny za demarkační linii. Na české straně ovšem zaplatilo životem pět lidí: přímo na bojišti zemřeli svobodník Antonín Černý a vojín Bedřich Stuchlík, těžkým zraněním později podlehli vojíni Tomáš Morávek a Alois Žatka, jejich jména připomíná památník u chrastovského obecního úřadu. Náhodnou střelou byl usmrcen také místní občan Antonín Šoščák.
O boji o Moravskou Chrastovou se nesmělo na Svitavsku mluvit, ovšem zastřelený ordner Rudolf Woletz měl ve Svitavách 3. listopadu velkolepý pohřeb. Mezitím se v Letovicích stávkovalo za okamžité propuštění německých úředníků z továrny, kteří se na přepadu Chrastové podíleli, a v Brně stanuli před soudem Julius Hönig a záložní poručík Roland Bier, kteří byli při přepadu zadrženi. Oba však byli následně propuštěni výměnou za vrácení více než 60 osob držených od přepadu v zajetí. V následujících dnech bylo ukončené trestní stíhání všech osob zadržených v souvislosti s přepadem.
Pásmo šesté...
Jednalo se však nadále o stanovení hranice nejen u Chrastové, ale také třeba u Městečka Trnávky s tím, že Němci jako protihodnotu záboru těchto obcí navrhovali navrácení dosud okupované části Poličky a okolní vesnice. Na záboru Trnávky měl velký zájem poslanec Hodina, který patřil k největším sedlákům široko daleko a při původní informaci, že obec nebude zabrána, se zhroutil. Smutná pravda přišla 22. listopadu – k 24. listopadu budou k říši připojeny i Městečko Trnávka, Mezihoří, Lázy, Chornice, Biskupice, Šubířov, obce tzv. brodeckého ostrůvku u Konice, Moravská Chrastová, Chrastová Lhota a Půlpecen. K témuž datu Němci vrátili druhé republice Poličku a obce Chrastavec, Korouhev, Rohozná nebo Vítějeves. Do Moravské Chrastové při obsazování 24. listopadu dorazil sám K. H. Frank, v obci se konala obrovská slavnost a do noci zářily na kopcích okolo ohně jako symbol německého vítězství.
 |
| Svitavská synagoga po zničení (MMG Svitavy) |
Oheň v listopadu planul také ve Svitavách, kde byla vypálena synagoga, ze které zůstaly jen obvodové zdi. Ty byly později strženy a prostor byl upraven na park, který dostal jméno Lübeckerplatz na počest pluku, který 10. října vstoupil do města. Už před vypálením synagogy byl ničen židovský hřbitov za městem. Židovská modlitebna byla poničena i v Mohelnici, v Moravské Třebové se konaly protižidovské demonstrace a neznámí pachatelé vytloukli okna a výlohy židovských bytů a obchodů (o židovských stopách na Hřebečsku si můžete přečíst zde).
Zabrané území Hřebečska se stalo součástí říšské župy Sudety, vládního obvodu Opava, dřívější okresní členění nahradily německé landráty, které ovšem nerespektovaly zemskou hranici mezi Čechami a Moravou, a tak například k landrátu Svitavy připadly i zabrané české obce z Poličska. Do konce roku 1938 tu přestala platit československá koruna jako zákonná měna a konaly se doplňovací volby do říšského sněmu, při níž valná většina obyvatelstva vyjádřila svou sounáležitost s německou říší. Nutno ještě zmínit, že několikrát výše zmiňovaný Julius Hönig byl za zásluhy o navrácení sudetského území oceněn medailí na památku na 1. říjen 1938.
Martin Višňa
s využitím: R. Fikejz, V. Velešík - Kronika města Svitavy, J. Gruntová - Boj o hranici,
J. Šmeral - Hřebečsko, náš kraj?, Vlastivěda moravská: Moravskotřebovsko Svitavsko,
weby města Polička a vojenské školy M. Třebová, lanskrounsko.cz, holocaust.cz, lkmk.com, zpravodaj města Č. Třebová
úvodní foto: gruntova.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat