Putování za Mariemi, tak se jmenoval výlet, jehož cíli se stala dvě poutní místa na Hřebečsku, Mariánská studánka v Rychnově na Moravě a torzo klášterního kostela Panny Marie u Třebařova. Na pěknou trasu ale vyrazil s pořadatelem pouze jediný účastník, a to i přesto, že původně nepříznivá předpověď deště se neproměnila v realitu a naopak bylo příjemně slunečno.
Trasa výletu začínala na nádraží v Žichlínku, nejdříve vedla k nedalekému suchému poldru, který je jednou z největších protipovodňových staveb ve střední Evropě. Od něj jsme po krátkém zastavení pokračovali dále, až se před námi objevily čtyřboké hřebečské usedlosti v Rychnově na Moravě. Do obce jsme ale více nezavítali, protože jsme se vydali do mírného stoupání k Mariánské studánce s kaplí Panny Marie pod Rychnovským vrchem, poutnímu místu s údajně léčivou vodou. Vznik poutního místa se váže k příběhu o uzdravení kováře z Lubníku, který se rozhodl vykonat pouť do Mariazell v rakouském Štýrsku a během cesty se zázračně uzdravil právě zde u studánky.
Po zastávce u studánky jsme se dali do pátrací akce. Nedaleko v lese se totiž měl nacházet památný kámen. Bylo to napínavé jako hledání pokladu, o kterém se mimochodem zmiňoval i jeden z nápisů na zdi před hájenkou. Cestou jsme trochu zabloudili a hledali správný směr. Nacházeli jsme při tom různé stavby jako třeba posed, chaloupku nebo houbu. Správný směr jsme nakonec našli a památný kámen nalezli. Onomu kamenu se říká Lichtenštejnský jubilejní, protože byl vztyčen na památku výročí panování lichtenštejnského knížete Jana v roce 1898 a v roce 1908. Ten byl majitelem zdejších lesů a vůbec celého panství. Těchto památníků je možné po republice nalézt více.
Naše další kroky vedly do Třebařova podél třebařovských rybníků. Již na začátku Třebařova jsme viděli vodní elektrárnu a v dálce další cíl, torzo klášterního kostela Panny Marie. Nedaleko vodní elektrárny stál ještě donedávna starý klášterní mlýn, jehož některé pozůstatky je možné spatřit. V blízkosti se nachází i akvadukt patřící k nejstarším v republice. Na trase ke klášternímu kostelu Panny Marie jsme mohli obdivovat lidové hřebečské usedlosti i sochařská a kamenická díla v podobě sochy Nejsvětější Trojice na malém rynku nebo kříž. To už jsme byli nedaleko klášterního kostela, který byl duchovním centrem moravskotřebovského panství od dob Boreše z Rýzmburka a také poutním místem. Za husitských válek byl ale pobořen a postupně zanikal a již nebyl obnoven. Augustiniáni, kteří v klášteře bydleli, se přesunuli do Brna.
U klášterního kostela jsme viděli ohradu s kravkami, které svým bučením dávaly najevo svoje zneklidnění. Za chvíli se ale zklidnili. Oproti předchozí návštěvě s Větráním se zdá, že se rodinka rozšířila, a tak nás mohli přivítat i nejmladší potomci. Po krátké přestávce jsme pokračovali do sousedního Krasíkova. První zdejší zastávkou byla vodní elektrárna na Moravské Sázavě, jejíž tok jsme viděli již v Třebařově. Během cesty jsme opět mohli obdivovat lidové čtyřboké usedlosti. Došli jsme až do centra obce s kaplí Panny Marie, sochou sv. Floriána, hasičskou zbrojnicí a hospodou. Občerstvit jsme se v ní nemohli, neboť otevírali až o páté hodině, nicméně my měli odjezd domů naplánovaný už o více než hodinu a půl dříve. A tak jsme jeli…
text a foto: Martin Protivánek
Žádné komentáře:
Okomentovat