Uprostřed podloubím lemovaného náměstí ve Svitavách zaujme dvojice domů propojených chodbou nad úzkou uličkou fungující jako galerie Venkovka. Dům s mansardovou střechou je považován za nejstarší ve městě a říká se mu U Mouřenína, podle sošky v jeho nároží. Kdysi tu býval zájezdní hostinec, v němž přenocoval císař Josef II., který tu měl zaplatit nové schody. Dnes tu turisté najdou informační centrum. Naši pozornost ale upřeme k sousední červené stavbě, staré radnici.
Původně šlo o měšťanský právovárečný dům, který městská rada pro své potřeby v roce 1538 zakoupila od měšťana Michla Dittricha. Jak tehdy budova vypadala, lze jen stěží hádat, nicméně ještě koncem 16. století po požáru města došlo k první přestavbě a v polovině 18. století měla radnice spolehlivě věž. Po požáru v roce 1781, který byl největší v historii města, budova výrazně změnila vzhled, v polovině následujícího století pak zásadní proměnou prošly interiéry a mimo jiné byl na fasádu osazen městský znak, o kterém bude vzápětí řeč. Ještě ale zmiňme, že radnice sloužila svému účelu do roku 1933, kdy se správa města z kapacitních důvodů přestěhovala do nového. Ve staré radnici poté úřadovala policie a uvažovalo se o zřízení muzea, v současnosti slouží nedávno zrekonstruovaná stavba komerčním účelům.
Jak už bylo zmíněno v průčelí staré radnice si nelze nevšimnout městského znaku a v něm býčí hlavy nad hradbami s otevřenou bránou. Má to být upomínka na jedno z dávných obléhání města, regionální literatura mluví o obléhání husity, Turky, dokonce i Švédy za třicetileté války. Nakonec to není až tak podstatné. Město v obležení strádalo, obyvatelstvo hladovělo, vzdát se ale nepříteli nepřipadalo v úvahu. Z chovaného dobytka zbyl prý již jen starý tur. Až kohosi napadlo, že zkusí na obléhatele malou lest – zvíře zabili, jeho hlavu napíchli na kopí a odvážlivec se s ní začal pohybovat po městských hradbách. Obléhatelé, kteří již sami měli co dělat, aby naplnili své žaludky, když vydrancovali okolí, nevěřili svým očím, že ve městě ještě mají dobytek. Nakonec se rozhodli odtáhnout někam, kde se jim povede lépe. Měšťané ze samé radosti, že město ubránili, si pak dali tuří hlavu nad hradbami do znaku.
Zajímavé přitom je, že existuje několik názorů na to, o jakého tura jde. Někteří se drží obecnějšího označení tur, například místní basketbalový tým se jmenuje Tuři Svitavy. Oproti tomu výroční ceně klubu Laurus, který oceňuje významné osobnosti města, se přezdívá Svitavský vůl. Já se přikláním k býkovi, přece jen býk ve znaku působí důstojněji než vůl. A prezentovaná pověst zní zajímavěji než možné vysvětlení, že jde o odkaz na právo dobytčího trhu, kterým město disponovalo.
Na staré svitavské radnici upoutá i barokní věž, a to nejen jejím umístěním k okraji budovy, ale především jejím zakončením. Nad bání se totiž lesknou hvězda a půlměsíc. Islamizace malého moravského města? Ale kdeže. Symboly tu jsou na památku porážky Turků u Vídně v roce 1683, kdy centrum monarchie odolalo nejen díky odhodlání vojáků, ale také díky modlitbám k Panně Marii – šesticípá hvězda nad půlměsícem by měla symbolizovat právě Pannu Marii.
V literatuře se lze také dočíst variantu, že půlměsíc je na věži na památku záchrany moravské země před dalším řáděním Tatarů v polovině 13. století, kdy s nimi u Olomouce svedl vítěznou bitvu Jaroslav ze Šternberka, to ale nevypadá příliš pravděpodobně…
text a foto: Martin Višňa
s využitím D. Šustrová - Svitavské pověsti, webu Svitav, catholica.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat