Eduard Kasparides, malíř z Křenova

Ve svých uměleckých začátcích zanechal stopy v kostele ve své rodné vsi, maloval také ruskou carevnu. Proslulým se ale stal především díky náladovým krajinkám, které mu vynesly i řadu ocenění. Eduard Kasparides, rodák z Křenova.

Narodil se 18. března 1858 do rodiny barvíře. Studoval na gymnáziích v Moravské Třebové a v Poličce, studium ale nedokončil. Roku 1875 odešel do Vídně, kde byl po absolvování přípravných kurzů přijat na Akademii výtvarných umění. Jeho učiteli byli profesoři Christian Griepenkerl nebo Karl Blaze. Během studia dostal nabídku na restaurování fresek v křenovském kostele, z takto vydělaných peněz mohl financovat své další studium. Po prázdninách nastoupil do ateliéru figurální malby, který vedl profesor Josef Matyáš Trenkwald a kde studoval až do roku 1883. Z tohoto období pochází jeho první významnější obraz Pronásledování křesťanů v Římě za císaře Nerona. Vlivem způsobu výuky profesora Trenkwalda působí tehdejší tvorba Eduarda Kasparidese velmi konzervativně. Ještě během studií namaloval Kasparides pro křenovský kostel obraz Pieta (1882) a v duchu konzervatismu vytvářel velké figurální kompozice také na počátku 90. let.

V roce 1883 odešel do Mnichova, který tehdy představoval hlavní centrum středoevropského malířství ovlivňující i tvorbu malířů v zemích habsburské monarchie a severní Itálie. Kasparides ovlivněn směrem populárního Franze Defreggera přechází na žánrovou malbu zachycující život venkovanů. V Mnichově se mu ale nepodařilo prosadit, a tak se vrátil do Vídně, kde se stal členem organizace sdružující všechny kvalitnější profesionální vídeňské malíře a pořádající výroční výstavy ve vídeňském Künstlerhausu. Kasparides se v této době živil hlavně malováním portrétů. Špatná finanční situace na začátku 90. let jej donutila přijmout nabídku přítele z ruského Petrohradu, který mu dojednal portrétování mladé ruské carevny Alexandry. V Rusku namaloval také další portréty a poté se vrátil se nazpět do Vídně.

Díky portrétování se zlepšila jeho finanční situace a od poloviny 90. let 19. století se mu začalo dařit také po umělecké stránce. Odpoutal se od archaické tradice a dopracoval se k vyzrálému symbolismu. Zásadní obraz tohoto období Orffeus a Eurydika (1896) pracuje s hloubkovou výstavbou prostoru a pevnou plastickou modelací postav. Vrcholné dílo Kasparidesovy symbolistní tvorby představuje obraz Kristus s upracovanými a obtíženými (1899), jenž zachycuje po cestě kráčejícího Krista následovaného průvodem obyčejných lidí táhnoucím se až k velkému kříži na obzoru.

Na přelomu století došlo k rozhodujícímu obratu v Kasparidesově tvorby. Z figuralisty se stal krajinářem – a tak konečně prorazil. V roce 1900 vystavoval na jarní výstavě ve Vídeňském Künstlerhausu první větší krajinomalbu, na níž zachytil slepé dunajské rameno Heustadelwasser. Za tento obraz získal Kasparides malou zlatou medaili a zařadil se mezi oficiálně uznávané vídeňské umělce. Začal úspěšně vystavovat na prestižních mezinárodních výstavách v Berlíně a Düsseldorfu. Za obraz Protržená hráz po bouři získal ve vídeňském Künstlerhausu v roce 1908 medaili arcivévody Karla Ludvíka a v roce 1912 velkou zlatou medaili za obraz Teplý říjnový večer. V době 1. světové války byl již ale nemocen. 19. července 1926 podlehl srdečnímu záchvatu v lázních Bad Gleichenberg v Rakousku.

Kasparides vykonal několik cest po Německu, Švédsku a Rakousku a po Středomoří. Byl uznávaným umělcem v Rakousku i v Německu. Byl členem Svazu umělců ve Vídni, za zásluhy byl jmenován Rytířem řádu císaře Josefa. Proslavil se svými náladovými krajinami s hrou světla a stínu. Za své dílo získal mnoho ocenění. Jeho jméno je umístěno ve vestibulu vídeňského Künstlerhausu. 

Kasparidesovy obrazy se nacházejí v mnoha galeriích po celé Evropě a jsou k vidění i ve významných muzejních institucích ve Vídni, Brně, Bratislavě a také se nacházejí v Moravské Třebové a Křenově. Pamětní kámen s umělcovým medailonem můžete najít v parku mezi moravskotřebovským muzeem a gymnáziem.

Některá díla E. Kasparidese si můžete prohlédnout zde.

Martin Protivánek

s využitím: R. Janás – Eduard Kasparides

foto: Schönhengster Heimatmuseum, M. Protivánek