Divy města odkazují na tradovanou veršovanou průpovídku o zvláštnostech neboli kuriozitách města, které obyvatelům Moravské Třebové připadaly zábavně zajímavé. Nejstarší písemná verze průpovídky se zachovala z 18. století. V průběhu 19. století pak doznala rozšíření o další verše a vznikly minimálně tři různé verze. A právě na motivy tradovaných veršovaných průpovídek vznikla i zmíněná pohlednice o třebovských divech, kterou v nedávné současnosti vydala podle německého originálu městská památková komise. Na pohlednici vytvářejí textové popisky třebovských divů veršovanou průpovídku:
„Die Schießstadt am Rand,
der Eislauf am Sand,
der Thurm ohne Grund,
das Loch ohne Spund,
Christus ohne Wund,
die Schule auf der Pfütz,
und … die Pfütz,
sind die Trübauer Witz.“
Ve volném překladu:
„Střelnice na okraji,
bruslení na písku,
věž bez základů,
díra bez zátky,
Kristus bez rány,
škola na louži
a ... louže,
(to) jsou třebovské žerty (šprýmy).“
Nyní si jednotlivé verše vysvětlíme.
Střelnice stávala na okraji města uvnitř hradeb na někdejší Horní ulici, později Herrengasse (Panské ulici), dnes Cihlářově, v místě dnešního průchodu u tržnice mezi hradbami k obchodu Billa. Město střelnici postavilo na konci 18. století a pak převedlo na místní střeleckou společnost, a to včetně hradeb a hradební bašty.
Na pohlednici s divy je však vyobrazena nová střelnice u Linhartic. Střelecká společnost se totiž na konci 19. století musela přestěhovat na nové místo. Původní stará střelnice, která byla na okraji města, překážela v dalším rozvoji, a byla proto zrušena. Dalším důvodem byla pravděpodobně i nelibost obyvatel na střílení v blízkosti domů. Lidé chodili často se svými stížnostmi na město, a upozorňovali na hluk a poukazovali na možnost zranění.
Na místě staré střelnice stál i hostinec se stejným názvem Alte Schiesstätte, po druhé světové válce zde byla provozována školní jídelna. Při přestavbě školní jídelny byla však zdemolována jedna z městských bašt. Jídelna byla později zbourána a dnes zde najdeme jen jmenovaný průchod mezi hradbami.
Bruslení na písku
V jihovýchodní části města se nacházelo fotbalové hřiště. Místo bylo nazýváno Am Sand, Na Písku. V zimě hřiště zamrzlo a bylo využíváno jako městské kluziště. Dnes najdeme v této části restauraci Na Písku, která vznikla počátkem 20. století.
Věž bez základů
Věží se myslí radniční věž, jejíž základy jsou včleněny do sousedního měšťanského domu a budovy radnice, průchod pod věží tak vytváří dojem o neexistenci základů. O radnici více v tomto článku.
Loch, v překladu díra, byl název pro hostinec, který se nacházel pod Křížovým vrchem daleko za hradbami města. Zřejmě kvůli opuštěnosti za městskými hradbami i společností, která ji navštěvovala, dostala lidové označení Díra. Hospoda Loch byla prastará třebovská krčma, jejíž existence je doložena zápisem z roku 1529. Zápis poukazuje na dědictví Jana Holase, prvního obyvatele a zřejmě i hostinského. Krčmu nechal postavit majitel panství a původně sloužila jako panská taverna. Název Loch byl pro hostinec natolik vžitý, že jej bez překladu užívali i česky mluvící obyvatelé města.
V dřívějších dobách měly všechny hostince stanovenou zavírací hodinu, kterou musely dodržovat. Zavírací hodina byla přísně kontrolována. Lidově označována byla jako zátka/špunt – v přeneseném významu pro uzávěr. Protože se hospoda Loch nalézala mimo město, uzavírací hodina zde nebyla dodržována a ani kontrolována. Hospoda Loch (později sklad třebovských podniků) musela ustoupit nově budovanému obchvatu města v roce 1990.
Velký kamenný kříž s ukřižovaným Kristem stojí západně od bočního vchodu do hřbitovního kostela Povýšení sv. Kříže na Křížovém vrchu. Na podstavci kříže se nalézá kartuše s reliéfem Zmrtvýchvstání Krista (Vítězného Krista). Autorství kamenného kříže s Kristem je připisováno sochaři Františku Josefu Seitlovi. Sochařské dílo je pozdně barokní památka z roku 1753.
Kristus na kříži nemá ránu v boku. Neobvyklé ztvárnění Krista dalo vzniknout legendě, že sochař na tento detail zapomněl. Ve skutečnosti se však jedná o sochařův záměr. Kristus je zde zobrazen v době, kdy mu ještě bok nebyl probodnut kopím. Scéna odkazuje na Biblické verše (Jan 19, 32–37). Ránu v boku měl mrtvému Ježíšovi zasadit římský voják nazývaný podle tradice Longinus. Longinus (sv. Longin) přišel spolu s dalšími římskými vojáky na příkaz Piláta sejmout těla odsouzených z kříže. Svým činem zachránil Longinus Ježíše před zlámáním kostí. Podle Evangelia se tak splnily výroky Písma: „Nezlámou mu jedinou kost“. Na jiném místě Písmo praví: „Uvidí, koho probodli“ (Zachariáš 12, 10; Zjevení Janovo 1,7). Vojáci zlámali kosti dvěma lotrům ukřižovaných po obou Kristových stranách. Židé totiž potřebovali uspíšit jejich smrt, protože těla nesměla viset na křížích do soboty, na kterou připadal velký svátek.
Longinus bývá ztotožňován se Stephatonem (setník), který napájel Krista na kříži houbou smočenou v octě. Podle Evangelií setník uvěřil v Ježíšovo předurčení, když řekl: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“ (Marek 15, 39; Matouš 27, 54). Podle Zlaté legendy byl Longinus slepý a zrak se mu vrátil až zázrakem krve Kristovy vytrysklé z boku. Longinus byl později pokřtěn a zemřel mučednickou smrtí. Jméno Longinus se shoduje s kopím (řecky longche). Kopí se stalo slavnou císařskou relikvií a bylo nazývané Svatým kopím, kopím osudu nebo kopím sv. Longina.
Dnes je tato škola známá jako Křižovatka. Tato škola byla postavena na místě původní mokřiny, místo se říkalo Auf der Pfütz, Na Louži. Stál zde i hostinec se stejným názvem, přibližně v místech, kde se dnes nachází budova obchodního domu Kubík a prostor autobusového nádraží s parkovišti. Zde se v minulosti nalézaly dvě dřevem vyztužené shromažďovací nádrže na vodu, která do nich přitékala z hradebního příkopu. Přebytečná voda z nich ale dále odtékala, a tak se vytvářely mokřiny. Zmíněný hostinec Na Louži byla prastará krčma. Nejstarší zpráva o ní pochází z roku 1580, kdy Jan z Boskovic vydal nařízení sloužící k jejímu provozování. Toto nařízení se pak rozšířilo i na ostatní krčmy ve městě a okolí.
Koncem 18. století se název hostince Na Louži změnil, začalo se mu říkat Schwan, U Labutě. Naproti hostinci byla později v 19. století postavena škola (otevřená v roce 1889), k níž byl vtažen prastarý název místa auf der Pfütz. Budova hostince U Labutě byla při stavbě autobusového nádraží v 70. letech 20. století zbořena.
Dodnes se z těchto divů zachovaly pouze dva. Věž bez základů a Kristus bez ran.
Veršované průpovídky se zachovaly v několika verzích. Již od 18. století se pravděpodobně tradovalo dvojverší „Der Turm ohne Grund, Christus ohne Wund“ a podle aktuální situace bylo doplňováno o další verše.
Nejstarší variantu průpovídek zmiňuje moravskotřebovský historik Franz Wilhelm Horky v časopise Brünner Wochenblatt (Brněnský týdeník) z roku 1824. Ve svém článku o věži fortny v Bránské ulici vyjmenovává i ostatní městské brány a uvádí nálezy odkryté při jejich demolici. V poznámce udává, že Dolní brána přestala sloužit už v roce 1766 ve spojitosti se stavbou piaristické koleje. Tehdy prý město Moravská Třebová získalo ke svým třem dosavadním zvláštnostem čtvrtou.
Původní rčení zřejmě znělo:
„Ein Turm ohne Grund,
ein Kreuz ohne Wund,
eine Jungfrau ohne Mund.“
„Věž bez základů,
Kříž bez rány,
Panna bez úst.“
Rčení bylo doplněno o verš:
„ein Faß ohne Spund“
V překladu:
„Sud bez zátky (špuntu).“
K sudu bez zátky bylo přirovnáváno město, jehož tři brány byly na noc důkladně uzamykány, avšak čtvrtá brána již neexistovala, a kdokoliv tak mohl v těchto místech vejít do města nebo jej opustit. Pannu bez úst nechal historik Horky bez vysvětlení.
Jinou podobu třebovských divů nacházíme u moravskotřebovského badatele Franze Fritschera (jeho medailonek si můžete přečíst zde) v jeho soupisu třebovských domů z doby kolem roku 1890. K domu č.p. 9 na náměstí zapsal tyto zvláštnosti:
„Uhrturm ohne Grund,
Weltheiland ohne Wund,
vier Männer ohne Mund,
Fass ohne Spund.“
V překladu:
„Hodinová věž bez základů,
Spasitel bez ran,
čtyři muži bez úst,
sud bez zátky (špuntu).“
Badatel Fritscher k tomu poznamenal, že zatímco dvě pozoruhodnosti, věž bez základů a Spasitel bez ran – jsou stále na místě, tak zbylé nikoliv. Čtyři muži bez úst zdobili původně fasádu domu č.p. 9 na náměstí. Na tento dům se již nevrátili po přestavbě domu, provedené v důsledku požáru domu v roce 1840. Další zvláštnost, sud bez špuntu, byl odstraněn po snesení městských bran.
Další verzi průpovídek najdeme u moravskotřebovského gymnaziálního učitele kreslení Johanna Ludwiga Frenzla, který je zmiňuje ve svém díle Gedenkbuch der Stadt Mährisch Trübau (Pamětní kniha města Moravské Třebové) z roku 1866. Frenzl ale vypsané zvláštnosti nijak neupřesňuje.
K základním veršům:
„Der Thurm ohne Grund,
Christus ohne Wund“
doplňuje učitel Frenzl:
„einen Barbier nicht zu jeder Stund.“
V překladu:
„holiče (lazebníka) nikoliv každou hodinu (ne kdykoliv?).“
text: Martin Protivánek
foto: schoenhengstgau.eu, kostelikyzcest.cz
s využitím: Bible, Slovník biblické ikonografie, Catholica.cz
P. Nisler - Moravskotřebovský hřbitov,
články J. Martínkové, V. Říhové, J. Šmerala, M. Kužílka
v Moravskotřebovských vlastivědných listech a zpravodajích MT
P.S.: Kratší verze článku vyšla v Moravskotřebovském zpravodaji, ke stažení zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat