Z hřebečských pískovců je i památka UNESCO

Už celých dvacet let je Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako významná ukázka středoevropského barokního umění. Přestože ale stojí v centru hanácké metropole, je tato pozoruhodná památka do jisté míry i hřebečská. Vysvětlení tohoto tvrzení je prosté: pískovec, ze kterého je sousoší vytesáno, pochází od Maletína a Mladějova na Moravě.

Maletínský a o něco méně známý mladějovský pískovec byly v minulosti oblíbeným materiálem nejen pro sochařská díla, ale i pro prvky nejrůznějších staveb, a to nejen na Hřebečsku, ale téměř po celé Moravě, ve východních Čechách, Slezsku i v zahraničí. Hřebečské jemnozrnné pískovce byly použity například na Svatojánský most v Litovli, křížovou cestu v Rudě u Rýmařova, olomoucké barokní kašny, morový sloup v Poličce, náhrobní kameny na židovských hřbitovech v Lošticích či Úsově, také třeba na hradě Bouzově či zámku Velké Losiny. Samozřejmě i přímo na Hřebečsku lze najít řadu památek, pro něž byl materiál vytěžen u Maletína či u Mladějova, jde například o morový sloup v Moravské Třebové, balustrádu se sochami světců u kostela v Kunčině nebo Kalvárii na maletínském hřbitově. První známá zmínka o využití maletínského pískovce má pocházet z roku 1570, kdy byl použit při budování jezuitské koleje, nejstarší památkou má však být pozdně románská křtitelnice z někdejšího farního kostela v zaniklé vsi Střítež v mohelnických městských lesích. Křtitelnice je dnes k vidění v mohelnickém muzeu. 

Přírodní památka Pod Skálou

Bezesporu nejvýznamnějším dílem je však olomoucký sloup Nejsvětější Trojice, jehož autorem je tehdejší městský kameník Václav Render. Traduje se, že 35metrový sloup bohatě zdobený sochami, vrcholovým pozlaceným sousoším Nejsvětější Trojice a s malou kaplí uvnitř navrhl proto, že se mu morový sloup na sousedním Dolním náměstí – také jím budovaný – zdál jako výraz poděkování za skončení morové epidemie příliš obyčejný. S výstavbou trojičního sloupu v sousedství olomoucké radnice započal v roce 1716, dokončení se však nedožil. Po Renderově smrti spojili svůj um se sloupem další místní kameníci a umělci, zejména pak Ondřej Zahner, který mimo jiné vymodeloval vrcholové sousoší. Sloup, který byl dokončen v roce 1754 a jehož posvěcení přihlížela i samotná císařovna Marie Terezie, se stal chloubou města.

Jednou ze zajímavostí přitom je, že samotný sloup a sochy světlonošů jsou z pískovce maletínského, zatímco původ ostatních soch zhotovených v pozdějších etapách výstavby je nutno hledat u Mladějova. Důvodem ke změně materiálu byla zřejmě zkušenost mistrů s fyzikálními vlastnostmi materiálu, kdy mladějovský pískovec vykazuje větší pevnost oproti křehčímu maletínskému pískovci. Na druhou stranu maletínský pískovec má na rozdíl od kamene od Mladějova několik charakteristických znaků, jako žluté či okrové zabarvení od oxidů a hydroxidů železa, železité broky v kameni nebo stopy po obyvatelích pravěkého moře. U mladějovského pískovce odborníci žádný unikátní znak nepopisují. 

Kubíčkův lom u Maletína

O těžbě pískovce u Mladějova je také méně zpráv, usuzuje se však, že s jeho využíváním se začalo v souvislosti s budováním kamenného hradu na Mladějovském hradisku (Hausberku). Nejstarší pozůstatky hornické činnosti najdeme v lokalitě Pod Skálou ve svahu Červené hory, kde se lámala také opuka a kde se pískovec před vyschnutím, které ztěžovalo práci, rovnou opracovával. Ve zdejších suťových polích tak odborníci často našli i polotovary a kameny v různém stádiu upracovanosti. Pískovec byl u Mladějova získáván také hlubinně, v jeho podloží se totiž nacházely jílovce využitelné pro výrobu žáruvzdorného šamotu. 

Těžba pískovce u Mladějova nicméně nebyla tak rozsáhlá jako u Maletína, kde se v běhu času zakousla do krajiny v prostoru mezi Prklišovem a Svojanovem a také u Studené Loučky řada lomů. Naučná stezka vedoucí k maletínským lomům zmiňuje využití zdejšího kamene už Kelty, jistě ale těžba doznala většího rozvoje po osídlení hlubokých lesů ve 13. století. Největší rozkvět pak maletínské lomy zažily v 18. a 19. století, poté už objem těžby klesal a po druhé světové válce se tu těžilo spíše ojediněle, zejména pro potřeby oprav a rekonstrukcí, ještě na přelomu tisíciletí byl ale maletínský pískovec využit na moderní Arionovou kašnu v Olomouci. 

Maletínský pramen U Dvou Janů

Obě lokality, kde se pískovce použité na řadu významných staveb a uměleckých děl nejen na Moravě těžily, jsou v současnosti přístupné veřejnosti. Do oblasti mladějovských dolů a lomů zavedou Hřebečské důlní stezky, cestu je tak možné spojit i s návštěvou dalších zajímavých míst s hornickou minulostí na Hřebečovském hřbetu či místních vyhlídek. Lokalita Pod Skálou s hojným výskytem tisů je chráněna jako přírodní památka. 

Naučná stezka vede také k opuštěným lomům u Maletína. Upozorňuje především na zatopený Kubíčkův lom, který je ze zdejších těžebních děl ve svahu Templvaldu největší. Dodnes u přístupové cesty stojí torzo provozní budovy, v její blízkosti vzniklo naučné posezení, kde je možné si nejen odpočinout, ale zároveň se i něco málo dozvědět o stopách pravěkých vodních rostlin a živočichů, který tu byly při těžbě kamene nalezeny. Druhým místem, kde je taktéž vybudované posezení a různé dřevěné atrakce, které potěší zejména děti, je bývalý lom s pramenem pojmenovaným U Dvou Janů. Voda vyvěrá pod nevysokou skalní stěnou, do níž je vytesán reliéf permoníka. Po cestě k těmto dvěma místům si ale nelze nevšimnout několika dalších pozůstatků po lámání slavného kamene, některé z menších lomů jsou zatopené, jiné postupně pohlcuje les.

Martin Višňa

foto: Martin Višňa

s využitím J. Šrámek – Maletínské a mladějovské pískovce 

na Čestném sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci, 

Maletínského zpravodaje, DP V. Šinálové