Zalesněné svahy zvedající se podél silnice z Radkova do Linhartic z údolí Třebůvky jen těžko na první pohled prozradí, že právě tady se nachází jedno z nejtajemnějších míst kraje. A přece! Ve stínu stromů se na vrcholu ostrožny tyčí mohutná kamenná zeď a bystrozrakým návštěvníkům neujdou ani další pozůstatky po dávném lidském osídlení. Historie Radkovského hradiska, nebo chcete-li hradu Radkov, je však stále obestřena vydatnou porcí tajemství, protože se o místě nedochovaly žádné písemné zmínky.
Archeologové a historici nicméně odhalili, že zmíněná zeď a dochované příkopy jsou pozůstatky nejen hradu, ale opevněné osady, městečka, které se při něm rozkládalo. Zakladatelem sídla na ostrožně měl být, stejně jako v případě některých dalších zaniklých hradů v regionu, kolonizátor oblasti Boreš z Rýzmburka. Hrádky, většinou vystavěné ze dřeva jako tzv. kolonizační provizorium, střežily hranice jeho panství a obchodní cesty přes ně vedoucí, hrad u Radkova společně s nedalekým, taktéž zaniklým sídlem u Líšnice, měl chránit cestu kopcovitou krajinou Zábřežské vrchoviny z Moravy do Čech. Vysazená osada ovšem obchodem i žila, jak napovídá nález kupeckých vah. Také se tu našly lecjaké doklady dávných bojů. Ruch v lokalitě pak nejspíše v polovině 14. století utichl.
V různých materiálech se přitom můžete dočíst několik variant toho, jak asi osada se šlechtickým sídlem zanikly, kdo všechno s přídomkem "z Radkova" je do té doby vlastnil, také že tu už v době starých Slovanů bylo hradiště nebo že právě sem dovedl pověstný krysař děti z Hammeln – proto prý také německé jméno Rattenburg (die Ratte – krysa). Podle historiků jde však často o zažité omyly či povídačky z dob dřívějších, mimo jiné o záměnu s tvrzí, která stála v dnešním Radkově.
Podle jedné z pověstí, kterou si můžete přečíst v Pověstech Moravskotřebovska, byl jedním z držitelů radkovského hradu rytíř Rolf. Když jednou vyjížděli s družinou na lov, míjeli skupinu vedoucí jednoho chudého rolníka na popravu – za to, že zabil jelena, který mu předtím zničil skromnou úrodu. Rolf se mu vysmál, na což rolník reagoval, že do roka přijde Rolf do pekla. A stalo se. Po roce se na hradě hodovalo po úspěšném honu, Rolf si na rolníkovu vyhrůžku vzpomněl a smál se jí. Když však uhodila půlnoc, upustil rytíř číši a klesl bez známek života k zemi. Někteří prý pak vídali Rolfa, jak jako duch bloudí v hradních chodbách...
Říká se "na každém šprochu pravdy trochu", nicméně třeba pozůstatky po paláci badatelé dosud nenašli, na rozdíl od reliktů zahloubených obydlí, která tvořila tržní osadu v předhradí. A pokud na ostrožnu absolvujete nenáročný výstup od křižovatky pod Grunou jako běžný návštěvník, uvidíte především zmiňovanou kamennou zeď, zhruba 2,5 metru silnou, tyčící se nad širokým příkopem vylámaným ve skále a chránící sídlo od přístupové cesty. Za hradbou se rozkládala osada, kterou následně od hrádku či hradu ve zhruba trojúhelníkovém zakončení ostrožny odděloval další dochovaný příkop. K němu to již ale není tak pohodlná cesta... Ale co je v případě objevování tajemství této lokality snadné?
Při návštěvě Radkovského hradiska nicméně snad každého upoutá ještě jedna zřícenina, ležící pod někdejším hradem za řekou, hned za železniční tratí, volně přístupná. Jedná se o pozůstatky tzv. Talmühle, Údolního nebo také Dolského mlýna. Jeho zakladatelem byl v roce 1851 moravskotřebovský podnikatel Anton Josef Wondra, který chtěl výstavbou nového mlýna a především továrny čelit hospodářské krizi, která postihla Rakousko a která dopadla i na jeho podniky. Jako přádelna vlny ovšem nepřehlédnutelný dvoupatrový objekt, kde byl i hostinec, nesloužil dlouho, už v roce 1853 byla firma v konkurzu a Wondra, strýc mecenáše
L. V. Holzmeistera, odešel do USA. Mlýn později do roku 1870 fungoval jako papírna, za druhé světové války tu měla být továrna wehrmachtu, o dalším využití jsem se informací zatím nedopátral. Snad jen zmínku, že to není tak úplně dávno, co měl mlýn ještě i střechu...
Jak se tam dostat
Auto: Lze zaparkovat u cesty přímo pod hradní ostrožnou při křižovatce silnic pod Grunou.
Hromadná doprava: Nejkratší cesta k hradisku, cca 2,5 km, vede od autobusové zastávky Linhartice, dolní, podobná vzdálenost je to i od vlakové zastávky Linhartice.
GPS: 49.7469536N, 16.7336128E /
mapa
Martin Višňa
foto: Martin Višňa
s využitím: NPÚ – 100 zajímavých archeologických lokalit Moravy a Slezska; Hrady.cz;
J. Šmeral – Hřebečsko, náš kraj?; J. Martínková, J. Šmeral – Moravskotřebovské pověsti; Moravskotřebovský zpravodaj; Mizejicipamatky.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat