Nejen za kapličkami do Vysokého lesa

Tam, kde se u Poličky stýkalo české a německé osídlení, mezi Sebranicemi a Chmelíkem, rozkládá se Vysoký les, v jehož středu se nachází malá stejnojmenná osada. Na tom by nebylo nic až tak zajímavého, kdyby se ve stínu jižní části lesa, zvané též Horní, neskrývaly tři kapličky, jejichž historie sice sahá před druhou světovou válku, ovšem nedávno byly dobrodinci po letech chátrání znovu vybudovány. A osada Vysoký Les s další kapličkou, zasvěcenou sv. Anně, může být výchozím bodem pro nenáročnou procházku. 

Jako první byla v těchto místech uprostřed lesa na panství hraběte Jiřího Josefa z Valdštejna-Vartenberka, který vlastnil litomyšlský zámecký velkostatek, postavena v roce 1770 myslivna, později přibyly další domy a v roce 1861 také zmíněná kaple sv. Anny, které si nelze při příjezdu od Sebranic nevšimnout. Největšího rozmachu dosáhla osada koncem 19. století, kdy zde žilo přes sto obyvatel, byla tu hospoda a před druhou světovou válkou i škola pro místní děti. Osada správně spadala pod české Sebranice, jen pár kroků za domy na východ už se rozkládaly pozemky lidí z hřebečského Chmelíka. 

A právě němečtí sedláci z Chmelíka stáli za vybudováním tří kapliček v Horním lese. Společné mají to, že byly vybudovány jako výraz vděku za záchranu života blízkých. Nejstarší z kaplí se říká Killerova, případně Krenesova, stojí při cestě z Vysokého Lesa do Chmelíku těsně za okrajem osady. Postavit ji nechal snad už v první polovině 19. století na svém pozemku sedlák Killer, přezdívaný Krenes, jako poděkování za zázrak při strašlivě vypadajícím lesním neštěstí. Jeho manželku totiž zavalil kácený strom, když mužům pracujícím v lese nesla oběd. Po vyproštění ale zjistili, že je žena v pořádku, bez jakéhokoliv zranění. A protože při pádu stromu prosila o pomoc Matku Boží, byla kaple, kterou dal její muž z vděku vybudovat, zasvěcena Panně Marii Zellské. Přestože kaplička vyrostla blízko lidských obydlí a dokonce v době, kdy ještě nestála v osadě Vysoký Les kaple sv. Anny, nedochovalo se prý žádné vyobrazení původní Killerovy kaple a vlastně se toho moc o ní neví. S jistotou až to, že po druhé světové válce chátrala, jednak vinou nekvalitního střešního materiálu a jednak vinou (ne)zájmu místních, kteří ji později rozebírali pro svoji potřebu. Na konci 20. století zbylo z kaple jen torzo kamenných zdí. 

Druhou lesní kaplí je Demelova ve Sněženkovém údolí v hloubi lesa, něco přes kilometr a půl směrem ke Květné. Původní dřevěnou stavbu nechali vystavět manželé Demelovi z Chmelíka v roce 1932. Theresii Demelovou srazili při hrabání sena na lukách splašení koně, naštěstí spadla mezi ně a kola vozu, ke kterému byli zapřažení, takže nehodu přečkala bez újmy na zdraví. Výstavbou kapličky zasvěcené Panně Marii manželé poděkovali za boží ochranu při nešťastné události. Dřevěná kaple se později stala oblíbeným poutním místem pro Čechy i Němce z okolních vsí, po odsunu německých obyvatel ovšem i ji čekala pozvolná zkáza vinou neúdržby a degradace použitého materiálu. Ještě v 80. letech prý zchátralá konstrukce kaple stála, v novém tisíciletí již ale bylo místo kaple těžko rozpoznatelné. 

Poslední z trojice kaplí v horním Vysokém lese je od té Demelovy nepříliš vzdálená kaplička Schlesingerova nad pramenem údajně léčivé vody. Prameni se říká Daňkova studánka. K této studánce se nechala ve 30. letech 20. století zavést Emilie Schlesingerová, manželka majitele největšího statku ve Chmelíku, poté co oslepla a žádný lékař jí nedokázal pomoci. Obrátila se tedy k Panně Marii, která jí ve snu ukázala právě Daňkovu studánku. Vodou z pramene si žena umyla oči – a zrak se jí vrátil. Jako poděkování za uzdravení své ženy nechal Johann Schlesinger u pramene vybudovat kamennou kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocnici. Ke kapličce vedla také křížová cesta sestávající z obrázků zavěšených na stromech a studánka s kaplí byly oblíbeným místem výletů a odpočinku. I v tomto případě byla ale druhá světová válka zlomem. Za války se tu prý ukrývali partyzáni, na konci války byla kaple i studánka poničena Čechy, prý kdosi na kapli i napsal "Smrt Němcům". Křížová cesta vzala definitivně za své v 50. letech, kdy byly vykáceny jedle, na nichž byly zavěšené obrázky jednotlivých zastavení, kvůli melioracím v okolí byly zaneseno splavenou půdou údolíčko s pramenem, ten však byl průběžně udržován. S nezájmem se ale setkala kaple, na kterou po zásahu bleskem spadl mohutný strom a pobořil ji. Postupně zchátrala, až z ní zbyla jen podlaha. 

Všechny tři lesní kapličky sice zanikly, ovšem jen dočasně. Zcela se na ně totiž nezapomnělo a členové Spolku archaických nadšenců ze Sebranic zorganizovali s využitím všech dostupných poznatků jejich obnovu v podobě co nejblíže té původní. Jako první byla začátkem jara 2013 vysvěcena nová dřevěná Demelova kaple, koncem téhož roku došlo i k vysvěcené obnovené Killerovy kaple a po zimě už se konala pouť mezi těmito dvěma místy. Schlesingerova kaple byla slavnostně odhalena a vysvěcena na podzim 2015, práce tím ale ještě zdaleka nebyla dokončena, zbývala totiž ještě úprava pramene pod kaplí a obnova křížové cesty. 

Ta byla otevřena rok nato, a pokud byste snad na podobě obnovených kaplí neshledali nic neobvyklého, tak zastavení nové křížové cesty ke Schlesingerově kaple vás zcela jistě zaujmou. Jejich autorkou je výtvarnice Terezie Pavlišová, tehdy studentka litomyšlského gymnázia, která křížové cestě dala podobu bílých panelů s dosti abstraktními motivy, které se mohou zdát až poničené či nedokončené. Tím získal brigádnicky obnovený soubor kaplí ve Vysokém lese pověstnou třešničku na dortu. 

Kromě kapliček nicméně les stojí za pozornost určitě i kvůli zmíněnému Sněženkovému údolí. Když zde na přelomu zimy a jara rozkvetou tisíce sněženek, je jasné, jak lesní louka došla ke svému pojmenování. A proč je jeho část chráněna jako přírodní památka. Další zajímavosti Vysokého lesa prozradí stanoviště sebranických naučných stezek. 

Mimochodem v úvodu se zmiňuji o nenáročné procházce. Vysokým lesem procházejí asfaltové silničky, po kterých vedou i značené cyklotrasy od okolních obcí, není třeba se bát dramatických převýšení. Samotné kapličky jsou ale bokem lesních silnic a mohou být po dešti (a po aktivitě lesníků) hůře přístupné, jak jsem se sám s rodinou přesvědčil, když jsme se brodili blátem ke Schlesingerově kapli. Návštěvu Demelovy kaple jsme tehdy raději vzdali, proto jsem si její fotku k článku vypůjčil z webu Spolku archaických nadšenců. 

Jak se tam dostat: 
Auto: Lze zaparkovat u kaple sv. Anny v osadě Vysoký Les, ke které vede odbočka z hlavní silnice Polička – Litomyšl.
Hromadná doprava: Autobusová zastávka Sebranice, Vysoký Les, rozc. leží asi 2 km od osady Vysoký Les.
Pěšky, kolo: Do Vysokého lesa vede síť polních cest z okolních vesnic, také značené cyklotrasy z Chmelíka, Lezníka, Sebranic či od Květné a od Poličky.
GPS: 49.7635253N, 16.2939806E (kaple sv. Anny ve Vysokém Lese) / mapa 

Martin Višňa

foto: Martin Višňa, kaplicky.sebranice.cz 

s využitím: kaplicky.sebranice.cz, M. Kmošek – Obnova kaplí 

ve Vysokém lese, pardubice.rozhlas.cz, NS Sebranice, ekolist.cz