Mezi Oustím a Třebovou

Zatímco Kozlovský hřbet, jehož svahy ze západu lemují železniční koridor mezi Ústím nad Orlicí a Českou Třebovou, okatě láká k návštěvě rozhlednami, křížovými cestami anebo vůbec už jen únikem od ruchu v údolí do stínu lesa, krajina východně od kolejí s vesnicemi, které se řadily k severním výspám Hřebečska, je podstatně nenápadnější. Neměla by ale být přehlížena – slibuje příjemnou procházku, během které nepotkáte příliš lidí, zároveň ale uvidíte třeba několik zajímavých kostelíků. Z Ústí se na následujících řádcích do Třebové vydáme přes Knapovec, Horní Houžovec a Skuhrov. 

Výchozím místem trasy je jedno z ústeckých vlakových nádraží – podle toho, kde vámi vybraný vlak, který je pro tento výlet ideálním způsobem dopravy, zastavuje. Ať už to ale bude "hlavní" nádraží nebo zastávka přímo ve městě, vždy se naskýtá možnost prohlédnout si krásné ukázky staré drážní architektury. V případě "hlavního" ústeckého nádraží je bohužel dojem pokažen nedávnou modernizací stanice, která sice možná splňuje aktuální technické požadavky, ale s estetikou tzv. Staré dámy, tedy původní nádražní budovy z roku 1874, vůbec neladí. Zato empírová budova nádraží ve městě s dřevěnou secesní čekárnou stále slouží svému účelu a při trati doslova září. 

Od kolejí zamíříme do centra města, z hlavního nádraží je to něco málo přes kilometr. Při stoupání ulicí Velké Hamry k náměstí Míru si nelze nevšimnout jedné z dochovaných původních chalup, více podobných lidových domů, ve kterých před rozvojem továren fungovala domácká tkalcovská výroba, najdeme v ulici Zahradní. Na náměstí částečně lemovaném domy s podloubím stojí za pozornost zejména morový sloup v jeho středu a budova radnice s věží (a informačním centrem), za níž se tyčí dominanta centra města, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Průchodem v moderní stavbě banky v jihovýchodním rohu náměstí pak projdeme k monumentální secesní Hernychově vile, v níž sídlí městské muzeum, kde lze navštívit mimo jiné expozice věnované textilní minulosti města nebo malovaným betlémům. 

Nyní již budeme sledovat žlutou turistickou značku, která nás postupně vyvede z města, nezastavit se však v nevšedním parku Kociánka plném uměleckých děl by byl hřích. Poté již žlutá vede kolem areálu nemocnice, přes park ve Wolkerově údolí a sídliště Dukla – a už jsme u zahrádkářské osady Sojčí potok. Život města je tatam, v lese, kterým pokračujeme proti proudu Knapoveckého potoka, je klid a není nouze o setkání s některými lesními tvory, například užovkami. 

Lesní pěšina po asi kilometru ústí na silnici na kraji Knapovce, nevelké, dříve hřebečské obce, která je rozložená po svazích poměrně hlubokého údolí potoka a v současnosti je stejně jako sousední Horní Houžovec součástí Ústí. Z několika zdejších usedlostí dodnes dýchá duch starého venkova, na území vsi se tyčí také několik památných lip. Dominantou je sice prostě vyhlížející, avšak v regionu slohově ojedinělý kostel sv. Petra a Pavla, vystavěný v letech 1832–1834 v duchu pozdního empíru. V jeho sousedství stojí pozoruhodná socha sv. Jana Nepomuckého a blízko se rozkládá hřbitov s kaplí Zmrtvýchvstání Páně, která je pozůstatkem původního knapoveckého kostela. 

Z nejvyšších poloh vsi, kde se církevní stavby nacházejí, je třeba se vrátit zpět k potoku a pokračovat dále proti jeho proudu. Po silnici nepůjdeme dlouho a brzy se před námi objeví sousoší Nejsvětější Trojice z přelomu 18. a 19. století a za ním první domy Horního Houžovce. Nepříliš vzhledné prostranství v dolní části vsi příchozí vítá hesly jako "Dycky Horní Houžovec" nebo rozcestníkem se směrovkami na Mexiko či Havaj. To nejzajímavější je v tuto chvíli ovšem ještě dobře ukryto v zeleni na kopci. V horní části se totiž Horní Houžovec může pochlubit unikátní kaplí (někdy uváděnou jako kostel) Navštívení Panny Marie z doby kolem roku 1800. Jádro dřevěné stavby v bezprostřední blízkosti jednoho z původních zdejších velkých statků má půdorys osmiúhelníku, nad kterým se zvedá stanová střecha s lucernou a bání. K osmiboké lodi později přibyla ještě obdélníková sakristie s hranolovou věží. Kaple v současnosti není využívána a její interiér vyžaduje rekonstrukci, zvenčí je nicméně poměrně fotogenická.

Vrátíme se zpět na žlutou značku a nabereme směr Třebovské stěny. Polní cesta pozvolna stoupá mezi lesy, a než dojdeme na hranu stěn, vyplatí se dávat pozor a napravo hledat vyšlapanou cestičku do lesa – zavede (ale pozor, místy je to trochu detektivka) nás totiž ke studánce U Panny Marie, pramenu, nad nímž nechal v roce 1901 místní sedlák Franz Pawek vysoký kamenný oblouk chránící sochu Panny Marie. V nedávné době byla studánka s kapličkou obnovena, lesníci tu vybudovali i posezení, místo v lesní úžlabině se tedy vyloženě nabízí pro odpočinek a osvěžení v půli trasy. A až si odpočineme, můžeme pokračovat zase po žluté ke zmíněným Třebovským stěnám, které jsou součástí táhlého Hřebečovského hřbetu a místy lze mezi stromy shlédnout k Lanškrounu. 

Žlutá značka nás dovede až na okraj Skuhrova, třetí z hřebečských obcí na naší trase, nyní již ale dle současné administrativy jsme na území města Česká Třebová. Než do vsi vstoupíme, můžeme se pokochat výhledem směrem ke Kozlovskému hřbetu. Skuhrov se pak může pochlubit několika usedlostmi, které si víceméně uchovaly svoji starou podobu anebo byly citlivě zrekonstruovány na rekreační objekty, a také pěkným kostelem sv. Jana Nepomuckého, který obklopuje malý hřbitov s několika německými náhrobky. Areál je volně přístupný, ale kostel i ohradní zeď hřbitůvku by uvítaly opravu a údržbu. 

Nyní nás již čeká poslední lesní úsek, než se dostaneme do cíle v České Třebové. Nabízí se několik variant, kudy se ze Skuhrova vydat: nejkratší je to po silnici, dále je možné sledovat modrou značku anebo odvážně vyrazit po neznačených cestách v prostoru mezi silnicí a Skuhrovským potokem a dojít až na červenou značku, tzv. Jiráskovou cestu. Z okraje lesa se nabízí výhled na město a Kozlovský hřbet. Jak červená, tak modrá značka se pak potkávají u českotřebovského klenotu, stařičké rotundy sv. Kateřiny, jediné románské stavby ve východních Čechách, která však v běhu času prošla řadou proměn. Ty ochotně shrnou průvodci v rotundě, která je přes léto přístupná každý den kromě pondělí (více zde).

Od rotundy je to jen kousek na Staré náměstí, tedy do historického centra města, které spousta lidí zná jen jako železniční křižovatku. Cestou lze narazit i na fragmenty původní lidové zástavby, na náměstí upoutá zejména jeho severozápadní strana s radnicí, za níž je "schován" klasicistní kostel sv. Jakuba Většího. Z náměstí pak už jen pokračujeme ulicí Nádražní, která svým názvem prozrazuje cíl, tedy ono známé vlakové nádraží, respektive terminál Jana Pernera, odkud se dá vlakem rozjet po celém někdejším Hřebečsku a samozřejmě ještě dál a autobusem po okolí města. Mimochodem současná nádražní budova byla dokončena v roce 1924 a Jan Perner, věhlasný to stavitel tratě, která je dodnes páteří železnice v České republice, si přednádražní prostor dobře hlídá. Jako socha tedy. 

Jak se tam dostat:

Vlakem: Ideální způsob, Ústím n. O. i Č. Třebovou prochází hlavní železniční koridor, s vybráním vhodného spoje tedy nebude problém. 

Trasa výletu: Ústí n. O. – Knapovec – Horní Houžovec – Skuhrov – Česká Třebová, cca 21 km / mapa

Martin Višňa

foto: Martin Višňa

s využitím: ousti.cz, knapovec.cz, pamatkovykatalog.cz, rozhlas.cz, lesycr.cz