Do bývalých lomů u Maletína, ze kterých pochází kámen využitý na mnoha historických památkách nejen na Moravě a v Čechách (psali jsme o tom dříve v
tomto článku), jsme zavítali na dalším z hřebečských výletů. Ovšem neplánovaně. Původně byla pro turisty zamýšlena trasa ze Svojanova přes Karlín a Žipotín do Radkova, kvůli nepříznivé předpovědi počasí ale nejprve více než polovina zájemců svoji účast vzdala, a i když jsme do terénu v komorní sestavě přece jen vyrazili, v nepřetržitém dešti jsme se nepustili do "žádných větších akcí".
Místo původních jedenácti jsme za neustálého dopadání dešťových kapek a čvachtání pod nohama nakonec urazili jen něco málo přes čtyři kilometry – vlastně jsme přešli z dolní autobusové zastávky v Maletíně na točnu ve Svojanově, což opravdu není žádná dálka, jen tedy se zacházkou mezi maletínské lomy. Ty se v poslední době staly oblíbeným turistickým cílem, protože se tu nabízí malá, ale nápadná exkurze do pravěku. Největší ze zdejších lomů, Kubíčkův, byl totiž vyčištěn od vzrostlé zeleně, vede do něj dřevěný chodník a lomové stěny ozdobily rytina pravěkého měkkýše amonita a kresba mosasaura, který se amonity živil, ale i další drobnější díla upomínající na místní nálezy zkamenělin. Nechybějí informační a naučné cedule a posezení.
Malinko jiný je oproti dřívějšku i "lomek" s pramenem U Dvou Janů, kde v kameni k permoníkovi, který střeží pramen, přibyla nedávno rytina dvou chlapců, tedy nejspíš oněch Janů. S účastníky výletu jsme věnovali kousek pozornosti i zdejší dřevěné minizoo, do bludiště jsme si ale kvůli momentálnímu podmáčení netroufli. Mezi "Jany" a Kubíčkovým lomem jsme odtušili přípravy na výstavbu dálnice D35, která by už brzy měla začít, což je nejspíše dalším důvodem, proč do těchto zatím klidných míst v poslední době míří turisté. Mimochodem nebyli jsme tu v dešti sami, v Kubíčkově lomu jsme narazili na další skupinku výletníků.
Z bezpečí lesní cesty, která kupodivu nebyla příliš rozblácená, jsme nakoukli i do dalších dvou bývalých lomů, a abychom poté, co jsme vyšli z lesa zpět na silnici, ještě něco našlapali, vydali jsme se na zpáteční autobus do Svojanova, kolem přehrady, kempu a dalších rekreačních objektů. Na točně přitom nemohlo nebýt zmíněno, že tu ještě v 70. letech stále menší kaple sv. Jana Nepomuckého a ještě před asi pěti lety hotel Svojanov, někdejší výletní restaurace s ubytováním, která tu kdysi vznikla z bývalé rychty a ze které zbyla jen v trávě postavená věžička. Na místě zdemolovaného objektu je oplocený prostor "snad staveniště" nového hotelu, na který poutají cedule u autobusové zastávky.
V dešti jsme pak nakonec ještě zvládli, tedy respektive museli zvládnout, přejít z mohelnického autobusového nádraží na nádraží vlakové, kde jsme při čekání na vlak opravdu ocenili, že na nás neprší.
Martin Višňa
foto: Martin Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat