Turisté se vydali mezi vrchy Třebovska

Po dlouhé době protiepidemických omezení hromadnějších akcí jsme se, jak jen to bylo možné, vydali za poznáním dalších koutů Hřebečska. Tentokrát trasa, na kterou se mnou vyrazilo čtrnáct výletníků, vedla od nádraží v Žichlínku přes Rychnovský vrch s Mariánskou studánkou a přes severní svahy Dubiny do Moravské Třebové. V cíli jsme měli v nohou téměř osmnáct kilometrů. 

V úvodu výletu jsme samozřejmě nemohli nenechat stopy na hrázi poldru na klikatící se Moravské Sázavě, o něm už jsem psal před lety zde. Z okraje Rychnova na Moravě jsme pak začali stoupat do svahu Rychnovského vrchu, nebylo přitom naším cílem dobýt jeho vrchol, ale podívat se k Mariánské studánce a poutní kapli a poté vrch obejít až k Radišovu. U studánky jsme se chtěli osvěžit a ochutnat údajně zázračnou vodu, ta ale tekla jen slabým čurůčkem, takže nám musely postačit vlastní tekutinové zásoby. 

Rychnovský vrch je opředen mnoha pověstmi, vzpomněl jsem si především na tu, která praví, že se z kopce někdy ozývá záhadné dunění. Důvod byl jednoduchý: krajem se blížila bouřka a dunělo někde v dáli, záhada se pro nás tedy nekonala. A naštěstí nás obešla i ona bouřka, takže jsme po opuštění medvědím česnekem vonícího lesa a jeho zelené střechy mohli směle pokračovat dále do Radišova. Tady jsme nemohli nechat stranou pozornosti nedávno opravenou kapli sv. Rocha a zamířili jsme i k menší kapličce na druhém konci vesnice u polní cesty do Kunčiny. Od ní jsme ale nabrali směr Staré Město, opět přes kopec, odkud se nám naskytl krásný výhled na téměř celý Hřebečovský hřbet od Křenova až po Mladějov, také na kus Kunčiny a třebovské paneláky. 

Ve Starém Městě turisty upoutal nejen kostel sv. Kateřiny, ale i neobvyklá dřevěná věž hasičské zbrojnice, obojí nepřehlédnutelné dominanty obce. Zato o kousek dál v Bílé Studni došlo na trochu detektivní práce – kdepak asi jsou ty prameny, při kterých kdysi fungovaly malé lázně? Vývěr u silnice nás úplně nepřesvědčil a trubky o něco výše také ne. Takže jsme raději pokračovali po úbočí Dubiny k Moravské Třebové, abychom stihli vlak, který by nás po výkonu rozvezl domů. Ještě předtím jsme si ale opět hráli na detektivy a hledali – nakonec úspěšně – lichtenštejnský památník na okraji lesa u Sušice a přímo v Sušici pak ještě dva smírčí kříže, z nich jsme ale narazili pouze na jeden. Pak už přišla na řadu orosená odměna v hospodě u nádraží a odjezd domů. 

Martin Višňa

foto: Martin Višňa