Trasa oficiálně nazvaná Stezka ČSOP, neboť právě Český svaz
ochránců přírody Podorlicko získal na její realizaci nezbytné prostředky, byla otevřena
už v roce 2010, a sice jako procházka/projížďka po tom nejzajímavějším, co
lze na katastru Semanín vidět a také zažít. Z této páteřní stezky vycházejí
ještě další trasy, které Semanín vedou k vlakové zastávce nesoucí jméno
obce, avšak ležící v nedaleké Zádolce patřící pod Opatov, k České Třebové
nebo k
rozhledně na Kozlovském kopci a chatě Maxe Švabinského v Kozlově.
Výchozím místem Stezky ČSOP je semanínská náves, které
vévodí areál barokního kostela sv. Bartoloměje s pozoruhodnou samostatně
stojící obrannou zvonicí a přízemní budovou někdejší fary. Právě bývalá fara se
dá bez přehánění nazvat středobodem současného Semanína, neboť zde žijí manželé
Smyčkovi, kteří jsou spojeni s mnoha aktivitami v obci včetně vzniku
stezek. Mimo jiné u nich také můžete zazvonit, pokud byste si chtěli prohlédnout
expozici o semanínské renesanci v kostele, případně o Semaníně v umění
ve zvonici. Na faře je možné se i občerstvit, zvané hosty manželé i ubytují.
Klenotem areálu kostela je zvonice ze 17. století s bedněnými
patry a márnicí, původně byla součástí obranné zdi a průchod sloužil jako brána
do prostoru u kostela. Na památkově chráněné zvonici nelze mimo jiné
přehlédnout malované motivy a nápisy na římsách dřevěných pater. Při zvonici je
umístěn hraniční kámen z pomezí litomyšlského a lanškrounského panství
mezi Semanínem a Třebovicemi, u vstupu do kostela je pamětní deska
připomínající dvacet vyhaslých životů původních německých obyvatel po skončení
druhé světové války a před současnou bránou do kostelního areálu stojí sousoší
Nejsvětější Trojice.
Památkou je také kamenný silniční mostek, přes který se po
naučné stezce vydáme na cestu – čeká nás postupné stoupání do nejvyššího místa
trasy u Semanínské kaple. Stezka se brzy odpojuje od silnice a míří do lesa zvaného
Bukáč. Sotva pár desítek metrů od posledního domu se mezi stromy cesty tyčí
zhruba metrový smírčí kříž s písmeny IHC. Pravděpodobně jde o nejstarší
semanínskou památku, příběh kříže dosud ale nebyl spolehlivě odhalen. Stojí prý
ale v místě, kde jednomu vozkovi sjel povoz z prudkého svahu a zabil
ho. Anebo se tu propadl do země kůň i s jezdcem. Anebo může jít o památku
na působení Cyrila a Metoděje…
Stoupání úvozovou cestou je následně odměněno výhledem do
okolí ze svažité louky, nějaké metry podél pastvin a obecního sadu s ovocnými
stromy a některými druhy orchidejí ještě nastoupáme. Pak už vyjdeme zpět na
litomyšlské silnici, u které stojí kaple nazývaná prostě Semanínská, případně
Schmidova podle rodiny, která ji nechala v roce 1865 vybudovat a později
ji udržovala. Po druhé světové válce však začala chátrat a vnitřní vybavení
bylo zničeno. Po opravě v 90. letech minulého století je ve volně
přístupné kapli pouze pověšen obrázek Panny Marie. O kousek dál po silnici
se v lese nachází pomník dvou kozlovských železničářů, kteří tu zahynuli
po válce při nálezu nevybuchlé munice.
Po litomyšlské silnici nevede trasa stezky příliš dlouho,
brzy se stáčí hlouběji do lesa a pozvolna klesá do zahlubujícího se údolí
Semanínského potoka. Ve stínu a klidu lesa zanedlouho dojdeme zpět do Semanína,
přičemž k odpočinku a regeneraci nohou po našlapaných kilometrech dobře
poslouží knajpoviště, přírodní otužovadlo. Jde o místo se dvěma dřevěnými
koryty, kterými protéká (opravdu) ledová voda, boty dolů a šup do ní utužovat
zdraví. Označení knajpoviště připomíná bavorského kněze, léčitele a propagátora
zdravého životního stylu Sebastiana Kneippa.
Až budeme mít ledové vody dost, můžeme pokračovat v cestě.
Čeká nás krátké stoupání k bukové aleji ve svahu nad obcí. V závěru příjemné
procházky alejí si můžeme užít pěkného rozhledu na okolí ohraničené Hřebečovským
hřbetem a hřebenem Třebovských stěn a Třebovickým sedlem mezi nimi. Pak stezka klesá
k odpočívadlu U Salaše (pojmenování podle ovčína, který tu kdysi stával), blízko
kterého je nejen obnovená studánka, ale také portály dvou starých štol, ve
kterých se kdysi těžil lupek a také nekvalitní uhlí. Doporučuji zejména zajít
si po lesní silnici ke štole U Cesty, dříve zvané Schafferova, které se také
říká „s průvanem“. A proč? Ze štoly totiž neustále vane chladivý vzduch a to se
opět v horkém létě může hodit.
Poslední úsek naučné stezky vede přes střelnici, bývalé
vojenské cvičiště, které využívala sovětská posádka. I když by se vojenské využití
nemuselo na první pohled zdát jako příznivé, opak je pravdou, právě díky němu
nedošlo k využívání místa zemědělci a na současných pastvinách tak roste i
řada vzácných rostlin. Naučná stezka pak končí u silnice ze Semanína do
Třebovic, po ní je třeba se buď vrátit zpět do obce na autobus či k autu,
anebo vyrazit přes Nový Rybník do Zádolky na semanínskou zastávku na vlak.
Mimochodem pokud by vás zajímala více historie Semanína, doporučuji web
historie-semanin.webnode.cz, kde najdete opravdu spoustu zajímavostí o obci.
Charakteristika trasy
Trasa: 7 km / mapa / Semanín, náves – smírčí kříž – Semanínská kaple –
údolí Semanínského potoka – knajpoviště – vyhlídka U Bukové aleje – štola U
Cesty – býv. cvičiště střelnice
Terén: Z obce trasa stoupá po lesní
cestě a pěšině napříč loukou po svahu Kamenného vrchu, Semanínská kaple stojí v nejvyšším
místě trasy při silnici na Litomyšl. Zpět k obci se trasa vrací po lesní
silnici, až ke knajpovišti je povrch vhodný i pro kola či putování s dětským
kočárkem. Stoupání k bukové aleji po užší lesní cestě, na kole sjízdné, s kočárkem
lepší objet přes obec. Závěrečný úsek rovinatý po zpevněných cestách. Lesní úseky hůře schůdné po dešti či v zimě.
Doprava: Do Semanína zajíždí autobus od vlakového nádraží v České
Třebové, to je vzdálené od středu obce cca hodinu chůze. Vlaková zastávka
Semanín se nachází v Zádolce u opatovských rybníků, k naučné stezce na
bývalé střelnici je to cca půlhodina chůze.
Martin Višňa
foto: Martin Višňa
Žádné komentáře:
Okomentovat