Nepřehlédnutelný Rychnovský vrch je opředen mnoha pověstmi. Mimo jiné se na jeho vrcholu měla kdysi rozkládat jezírka bohatá na ryby, ale po jedné silné bouři životadárná voda zmizela v útrobách hory. Od té doby se mají Rychnovští bát toho, že ztracená jezerní voda svahy provalí a zaplaví jejich domy, zahrady a políčka. Z úbočí kopce nicméně voda vyvěrá a stéká menšími potůčky k Moravské Sázavě a zvládá i napájet rybníky u Třebařova. A jeden z pramenů, zvaný jako Mariánská studánka, se dokonce stal vyhledávaným poutním místem.
Stalo se to před polovinou 18. století. Kovář Jacob Frantz žijící a působící v nedalekém Lubníku roku 1742 nešťastně spadl ze saní a způsobil si vážné zranění, které ho upoutalo na lůžko. Žádná léčba nezabírala a bolest ho stále více svírala, rozhodl se tedy, že se vydá na cestu do Mariazell, významného mariánského poutního místa, a v modlitbě poprosí o pomoc Pannu Marii. Podle jiné verze příběhu ho k cestě přímo Panna Marie ve snu ponoukla. Co je však důležité, na cestu se nemocný kovář skutečně vydal, musel si přitom i peníze od blízkých půjčit. S vlastními silami ovšem vystačil pouze do lesa u Rychnova, kde se únavou zhroutil pod jednu z jedlí a usnul. V hlubokém spánku se mu (opět) zjevila Panna Marie a vybídla jej k pokračování v cestě, že mu pomůže. Když se pak probudil, bolest necítil a sil měl tolik, že do Mariazell došel a pobožnost vykonal.
Do rodného kraje se vrátil zdráv a posílen na duchu i na těle. Nezapomněl přitom na místo, kde se mu ulevilo od bolesti, a na jedli z vděčnosti připevnil malý obrázek Panny Marie Celenské, který si z Mariazell přinesl. Papírový obrázek však vzal vlivem počasí brzy za své, a tak nechal u moravskotřebovského řezbáře Franze Seydtla zhotovit obraz dřevěný, bohatě zdobený. Dřevořezbu umístil na strom a s rodinou se sem chodil modlit. Netrvalo dlouho a přidávali se k němu další věřící, kteří šli s prosbou o ulevení od svých těžkostí, a brzy se zpráva o zázračném místě v Rychnovském lese roznesla krajem. Pramenu, který pod jedlí vyvěral, se začalo říkat Mariánská studánka a v okolí se povídalo, že Rychnov jednou bude místem velkých poutí...
A skutečně. Když místní církevní představitelé nechali okolnosti kovářova uzdravení prověřit a viděli, že se k dřevěnému obrazu Panny Marie v lese chodí modlit stále více věřících, bylo rozhodnuto o jeho přenesení do rychnovského, nedlouho předtím barokně přestavěného kostela sv. Mikuláše. To se rozkřiklo tak, že procesí při přesunu obrazu, ke kterému došlo 25. července 1749, čítalo prý až 30 tisíc lidí. Obraz byl původně umístěn na epištolní straně kostela, když však v následujícím roce biskupská komise prověřila přicházející zprávy o dalších zázračných uzdraveních po navštívení Rychnova, stanula socha Panny Marie přímo na hlavním oltáři. Rychnov byl oficiálně prohlášen mariánským poutním místem, začalo se mu říkat Moravská nebo Nová Mariazell a putovali sem lidé ze širokého okolí. Kvůli zájmu poutníků byla i vystavěna nepřehlédnutelná barokní budova fary připomínající zámek.
Přenesením dřevěného obrazu Panny Marie do rychnovského kostela, u kterého nakonec našel v roce 1775 místo posledního odpočinku i kovář Frantz (jeho hrob na poslední přiložené fotce níže), ovšem nebyla Mariánská studánka v lese zapomenuta. Naopak věřící o ni dále pečovali. Nad pramenem byl vztyčen sloup s obrázkem Panny Marie, později tu byla vystavěna malá kaple, která pramen zastřešila. Zájmu poutníků ovšem místo přestávalo stačit, na počátku 20. století tak kaple byla rozšířena o sloupovou předsíň a zbudována byla i křížová cesta, na níž příchozí mohli vykonávat pobožnost.
Původní kaple s přístavbami sloužila až do 30. let. Během zimy na přelomu let 1928 a 1929 však nevydržela nápor mrazu a sněhu. Obnova lesního poutního místa přišla brzy díky nadačnímu fondu vedenému Josefou Schmiedovou a dobročinné sbírce, v níž se sešly prostředky z celého Hřebečska. Byla vybudována nová moderní kaple s velkými okny, původní kapličku do ní stavitelé zakomponovali. Slavnostního vysvěcení se 3. července 1932 ujal olomoucký světící biskup Josef Schinzel, události se účastnilo na 30 tisíc lidí.
Po vysídlení původních německých obyvatel kraje a po zásazích komunistické moci proti církvi poutní ruch v Rychnově opadl, oživení přišlo zase až na přelomu tisíciletí. Lesní kaple se studánkou je nejen oblíbeným místem vycházek, ale pravidelně se tu opět konají i mše, a sice od května do října každou neděli ve 14:30, hlavní pouť se pak koná o neděli blíže k svátku Narození Panny Marie. Kapli si lze zvolit i jako místo svatby, osobně jsem se tu jedné účastnil. Voda ze studánky by měla být pitná, zda léčivá, to nedokážu posoudit, při poslední návštěvě však byla určitě osvěžující, byť pramen netekl nijak vydatně.
K Mariánské studánce je to asi kilometr z dolního konce Rychnova, od farního kostela cesta zabere hodinu. Ke studánce vás přitom dovede i jedna z tras Hřebečských důlních stezek. Pokud patříte k turistům, kteří ke svému osvěžení potřebují více kilometrů, nabízí se pak například výlet "od vlaku k vlaku" – od vlakové zastávky Žichlínek k sousední zastávce Krasíkov se nabízí
pěkná 8km trasa, na níž se projdete po hrázi
poldru Žichlínek, podíváte se k třebařovským rybníkům, navštívíte nejen Mariánskou studánku, ale i
torzo kláštera Koruna Panny Marie a hlavně chvíli pobudete v klidu přírody.
Jak se tam dostat
Auto: Rychnov se rozkládá podél silnice z M. Třebové do Lanškrouna, z dolního konce obce je to k poutnímu místu asi 1 km, od farního kostela cca 4 km.
Hromadná doprava: V Rychnově zastavují autobusy na lince M. Třebová – Lanškroun, od nejbližší zastávky (Rychnov, dolní) je poutní místo cca 1 km. O víkendu je lepší využít vlak – od zastávky Žichlínek, kde staví osobní vlaky mezi Č. Třebovou a Zábřehem, je to ke kapli něco málo přes 3 km, kousek trasy je možné absolvovat po hrázi poldru Žichlínek.
Pěšky a kolo: Z konce Rychnova vede ke kapli lesní silnice, cestu tak lze absolvovat například i s dětským kočárem. Na kole je pak možné sjet na cyklotrasu 8 směřující do Třebařova a dále nebo opačným směrem do Lanškrouna.
GPS: 49.8409261N, 16.6557750E /
mapa
Martin Višňa
foto: Martin Višňa
s využitím: web Rychnova n. M., J. Šmeral – Zmizelé Hřebečsko,
K. Eichler – Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rak. Slezsku,
J. Martínková, J. Šmeral – Pověsti Moravskotřebovska
Žádné komentáře:
Okomentovat