Předpověď počasí slibovala, že sotva dojedeme motorákem po někdejší Moravské západní dráze do Mladějova, spustí se déšť a chvíli nás potrápí. Nakonec spadlo za celý den jen pár kapek a odpoledne to vypadalo, že by se i sluníčko mohlo proklestit mezi mraky. Celodenní mlžný opar nám ale přece jen výlet trošičku pokazil, respektive uprostřed lesa dotvářel podzimní atmosféru, ovšem o výhledech jsme si mohli nechat jen zdát.
V Mladějově jsme nejprve zamířili ke kostelíku, kde jsem skupinu vyfotil v padajícím listí, a poté jsme zamířili mezi více či méně dochovanými statky a chalupami, mezi kterými je velmi smutný pohled na chátrající někdejší rychtu, na konec dědiny, kde jsme se potkali s jednou z mašinek funící po zdejší úzkokolejce. Pokračovali jsme ve stoupání po svahu Mladějovského vrchu, nicméně žlutou značku jsme sledovali jen kousek nad Veksl, abychom pak mohli po vrstevnici projít kolem bývalých lomů a dolů, kde se těžil pískovec pro sochy na olomouckém sloupu Nejsvětější Trojice (památka UNESCO) nebo pro stavbu mostů Hitlerovy dálnice. Nutno dodat, že lokalita Pod Skálou ve svahu Červeného hory nad Novou Vsí místy připomíná prales, což ještě umocňovalo podzimní vlhko a převalující se mlha.
Bývalý Královec byl ale ještě o kus dál, až za hlubokým údolím Lukovského potoka, které jsme sice bez problémů zdolali, ale docela se ušpinili na traktorem rozjeté rozbahněné cestě. Na Královec, kde ještě před patnácti lety stálo torzo kaple, upozorňuje vlastně už jen turistické rozcestník a v trávě a popadaném listí několik drobných pozůstatků staveb, což výletníky úplně nepřesvědčilo v delším setrvání. Rozpadli jsme se tedy do několika menších skupinek a sešli jsme se znovu až na třebovickém nádraží, kde byl cíl našeho putování. Při sestupu k hlavní silnici z Lanškrouna na Svitavy nicméně téměř všechny upoutala velikost Hvězdy, největšího zdejšího rybníka, po jehož břehu a hrázi jsme záhy do Třebovic došli. Ještě jsme někteří mrkli za viadukt k empírovému kostelu sv. Jiří a pak už jsme nasedali do vlaku k cestě domů, neboť další hřebečské Větrání bylo v cíli.
Martin Višňa
foto: Martin Višňa
Danke für die wundervollen Bilder aus dem Schönhengstgau! Gruß, Joachim
OdpovědětVymazatTa vlaková zastávka je fakt kouzelná. Přiznávám se, že v poslední době mě takové starší budovy lákají čím dál tím více. :) Ale tak co, nemůže být člověk všude. Ještě když je u toho nádražka, to je pak něco. Jen škoda, že vlakové budovy spíše chátrají. Přitom jsou tu firmu jako střešní okna Praha, které by udělaly fajn rekonstrukci oken a částečně i střechy a do té budovy by aspoň neteklo.
OdpovědětVymazat