Podzimní výlet na hřebečské hory se vydařil

Přes dvě hodiny ve vlacích strávili turisté převážně od Olomouce, aby mohli strávit kus dne v objetí podzimně vybarvených, ale také poněkud zamlžených hřebečských hor. Trasa přes Hřebečovský hřbet z z Mladějova do Třebovic skupinu, ve které se nakonec sešlo čtrnáct výletníků včetně autorů tohoto webu, zavedla mimo jiné k přírodní památce Pod Skálou, na Mladějovské hradisko nebo do míst, kde se ještě po druhé světové válce rozkládala osada Královec. 

Předpověď počasí slibovala, že sotva dojedeme motorákem po někdejší Moravské západní dráze do Mladějova, spustí se déšť a chvíli nás potrápí. Nakonec spadlo za celý den jen pár kapek a odpoledne to vypadalo, že by se i sluníčko mohlo proklestit mezi mraky. Celodenní mlžný opar nám ale přece jen výlet trošičku pokazil, respektive uprostřed lesa dotvářel podzimní atmosféru, ovšem o výhledech jsme si mohli nechat jen zdát. 

V Mladějově jsme nejprve zamířili ke kostelíku, kde jsem skupinu vyfotil v padajícím listí, a poté jsme zamířili mezi více či méně dochovanými statky a chalupami, mezi kterými je velmi smutný pohled na chátrající někdejší rychtu, na konec dědiny, kde jsme se potkali s jednou z mašinek funící po zdejší úzkokolejce. Pokračovali jsme ve stoupání po svahu Mladějovského vrchu, nicméně žlutou značku jsme sledovali jen kousek nad Veksl, abychom pak mohli po vrstevnici projít kolem bývalých lomů a dolů, kde se těžil pískovec pro sochy na olomouckém sloupu Nejsvětější Trojice (památka UNESCO) nebo pro stavbu mostů Hitlerovy dálnice. Nutno dodat, že lokalita Pod Skálou ve svahu Červeného hory nad Novou Vsí místy připomíná prales, což ještě umocňovalo podzimní vlhko a převalující se mlha. 

Po silnici jsme pak vystoupali k Dětřichovské hájence a od ní pokračovali po červené hřebenové značce, která tu částečně kopíruje zemskou hranici mezi Moravou a Čechami. Narazili jsme i na dva snad hraniční kameny, účastníky výletu ale zajímaly hlavně houby, kterých tu bylo požehnaně. Od křížku U Zabitého, který je památkou na to, kterak myslivec právě z nedaleké hájenky zastřelil mladého milence své manželky, jsme pokračovali k Mladějovskému hradisku, kde jsme si v místech dávného slovanského hradiště a pozdější hrádku chvilku odpočinuli. 

Naším dalším cílem byl Helvíkov, tedy jsme se vydali z lesa, přičemž jsem čekal, že mlha přece jen už s postupem dne trochu povolila, ale ani blízké větrné elektrárny nebyly pořádně vidět. V Helvíkově jsme se zastavili u kaple a nenápadně koukli k bývalé rychtě, a i když jsme se nenechali zastrašit paní, která vyháněla jakéhosi kocoura ze své zahrady, pokračovali jsme pod hučící větřáky, odkud byly vidět přece jen alespoň průmyslové objekty u rybníka Hvězda, a dále k Anenské Studánce. Tady jsme samozřejmě někteří věnovali chvilku pozornosti kostelu sv. Vavřince, ale malinko nás zmátly i trosky jednoho zaniklého statku těsně nad obcí. 

Bývalý Královec byl ale ještě o kus dál, až za hlubokým údolím Lukovského potoka, které jsme sice bez problémů zdolali, ale docela se ušpinili na traktorem rozjeté rozbahněné cestě. Na Královec, kde ještě před patnácti lety stálo torzo kaple, upozorňuje vlastně už jen turistické rozcestník a v trávě a popadaném listí několik drobných pozůstatků staveb, což výletníky úplně nepřesvědčilo v delším setrvání. Rozpadli jsme se tedy do několika menších skupinek a sešli jsme se znovu až na třebovickém nádraží, kde byl cíl našeho putování. Při sestupu k hlavní silnici z Lanškrouna na Svitavy nicméně téměř všechny upoutala velikost Hvězdy, největšího zdejšího rybníka, po jehož břehu a hrázi jsme záhy do Třebovic došli. Ještě jsme někteří mrkli za viadukt k empírovému kostelu sv. Jiří a pak už jsme nasedali do vlaku k cestě domů, neboť další hřebečské Větrání bylo v cíli. 

Martin Višňa

foto: Martin Višňa